Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vše náležitě protřepat, aby se suroviny spojily do sebe a uvolnily všechny potřebné složky. Pak už jen plnit do vysokých sklenic a ozdobit polibkem. Zda použijete brčko a nebo se jen lehce ústy svými dotýkat budete, to nechám na každičkém z vás...

Tak nějak bychom mohli definovat štěstí, ale napřed musíme pochopit, co to štěstí je. Jednoduše řečeno, pocit štěstí si vytvoříte, když dotanete to, o čem se domníváte, že vám pocit štěstí přinese. Ta věc nebo prožitek může být u každého člověka jiný, proto není možno říct, že zdrojem štěstí je to nebo ono. Pro někoho to mohou být peníze, pro jiného vztah a pro dalšího nějaká činnost. Když například člověka zasáhne neštěstí v podobě bídy a nouze, pak věří, že štěstí leží v bohatství a hojnosti. Kdo je nemocný, bude si myslet, že štěstí spočívá ve zdraví. Nikdo nemá rád smutek a neštěstí, v tom se shodnou všichni lidé. Někteří lidé zase v touze najít štěstí jsou posedlí ukládáním a hromaděním majetku - to je pomíjející štěstí; jsou tak zaujati těmito věcmi, že zapomněli, jak vypadá to opravdové, stálé štěstí, jaké je skutečné přátelství a rodinné pouto. Když jste bahatý, můžete si koupit věci a služby, které vás délají šťastnými. Sláva přináší uznání od ostatních lidí, pocit, že jste důležitý, že jste středem pozornosti, každý vás zná a uznává. Pokud nejste ten jeden z tisíce, kterému bohatství, moc a sláva spadly do klína samy, tak pro to musíte něco udělat. Cesta je většinou dlouhá a namáhavá, ale na konci čeká to, co jste si vysnili. Musí to tak být. Když něco chcete, musíte pro to něco udělat, protože štěstí může být jen náhoda, nebo chceme-li být šťastni nastálo, pak jsme strůjci svého štěstí my sami a musíme se o své štěstí starat, pečovat o něj, rozmazlovat ho, aby nám neuteklo a stále se nás drželo.

Honoré de Balzac řekl: "Největší štěstí člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít". Já s ním naprosto souhlasím. Jakmile má člověk něco tak rád, že by byl ochoten pro to položit život, nedokáži si představit, že by pro něj mohlo být větší štěstí, než že by pro tuto věc mohl žít.

Největší problém se štěstím má ten, kdo ho má a vůbec si to neuvědomuje. Pořád touží po něčem víc a až když ztratí to, co měl, uvědomí si, že byl i s tím málem vlastně docela šťastný.

Spousta lidí štěstí nikdy nepozná a celý život se kvůli tomu trápí. To je ale zbytečné, protože trápením se pouze okrádáme o čas. Člověk se musí naučit radovat z maličkostí, protože život se skládá z mnoha malých mincí a ten, kdo je umí sbírat, má opravdové bohatství.

Spousta lidí se snaží pořád hledat to svoje štěstí. Ano, v několika případech se jim může jejich přání splnit, ale někdy je přece jen lepší nechat věcem volný průběh a mít trpělivost. Štěstí nezáleží v tom mít mnoho, ale být spokojen s málem. Člověk se žene za štěsím, protože touží po uznání a pozornosti, bohatství nám mnohdy štěstí nepřinese, ale hrstka dobrých přátel nám pomůže ke spokojenosti a štěstí, které nám není schopno zajistit ani obrovské bohatství.

Lidská touha po štěsstí je však tak silná, že i v dávných dobách věřili lidé na štěstí, proto jim přisuzovali různé podoby stařenek, krásných dívek s dlouhými vlasy a možná díky těmto pohádkám, mýtům a bajkám pochází různá přísloví jako například "Chyť štěstí za vlasy, ať ti neuteče" nebo "Host do domu, štěstí do domu".

Štěstí lidé viděli v podobě zvířat, pohádkových bytostí, květin, šperků, kamenů a různých talismanů. Již staří Keltově na svých mincích měli zobrazeno prasátko pro štěstí. Naši předkové měli symboly jetelových čtyřlístků ve svých znacích a štítech. Byl to symbol nesoucí štěstí, chránící před nepřízní osudu. Všichni hledáme cosi jako štěstí a přitom nevíme, jak vypadá, a tak po něm neustále pátráme. Amulety a talismany nás ochraňují, věříme jim, lpíme na nich, málo kdo řekne, že to není pravda. Myslíte, že nic takového nemáte, nepotřebujete? Prohlédněte si svůj pracovní stůl, kapsu, postel...i skříňky mnohdy střeží plyšová, keramická nebo kamenná kočka, myška nebo prasátko. Dávají nám vnitřní klid a pohodu. Něčím se nám líbí, něco na nich objevíme, třeba nějakou charakteristiku: kočka = hravost, sova = moudrost, prasátko = symbol štěstí v životě i v rodinně. Takové amulety v podobě figurek přežívají od pravěku dodnes.

A co takové "Kominické štěstí?" Kominík odjakživa platil za symbol štěstí. Kdo ho potkal na ulici, honem se chytal za knoflík, aby si to štěstí pojistil na delší dobu. Ještě účinnější bylo prý si na kominíka rovnou sáhnout. Na prahu svého obydlí lidé kdysi kominíky vítali s úsměvem a rádi s nimi ztratili nejedno vlídné slovo, nabídli třeba lívance a nebo hrnek teplé kávy. A vůbec nevadilo těch pár sazí na schodech, předsíni nebo kolem kamen, které tu kominíkovi zbyly...

Dnes většina lidí přestala věřit pověrám našich babiček, že s kominíkem vchází do domu štěstí, kominíka od sází spíš ode dveří odhánějí, než přivítají. Bývalo také zvykem, že rozdával kominík kalendáříky s přáním, většinou tam stálo: "Hodně štěstí v novém roce, přeje Váš kominík!"

"Až štěstí zaklepe na moje dveře, nebudu doma. Budu na louce sbírat čtyřlístky."