Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když se řekne slovo rituály, okamžitě se většině z nás vybaví Afrika. Lidé poskakují kolem ohně celí zmalovaní, mávají rukama a uctívají své bohy. Ale proč? Protože je to naučili jejich předci. A není tomu v naší společnosti úplně stejně? Já si myslím, že určitě - jen si to pořád neuvědomujeme...

Jakmile se narodíme, hned jsme přiřazeni do jakéhosi družstva, druhu společnosti. Tahle konkrétní společnost se nás ujme a začne nás vychovávat. Ale co je to vlastně výchova? Mohli bychom to nazvat třeba "vylepšováním". Rodiče se snaží udělat z toho malého nemotorného tvora dospělého, který bude pro tu danou společnost přijatelný. Jenže slovo přijatelný znamená v různých společnostech různé věci. Obecně bychom ale mohli říct, že to odpovídá dodržování stejných rituálů.

Jednak je to nějaký životní cyklus. Jako děti se postupně rozvíjíme a rodiče se nás snaží připravit na život. Poté jsme posláni do školy, kde se vzděláváme, osamostatňujeme a začleňujeme. Následuje dospělost. Ze začátku jde o období plné volnosti, ale potom propadneme kolotoči denní rutiny. Poslední fází je stáří. Někdo už jen čeká, až se kolotoč dotočí. Avšak někteří se rozhodnou jít do jiného a daleko zábavnějšího lunaparku. A právě o tom často rozhoduje společnost.

Další skupinou rituálů jsou části těchto kousků života. Nikdo totiž nemůže popřít, že život je tvořen jen a jen dny. Denní rituály jsou v případě naší civilizace celkem jasně dané. Některé části určuje pouze pud zachování života, jiné zákon. Každopádně většina našich dní probíhá stále stejně.

Je pondělí. U postele nám zazvoní budík, jenž jsme si sami nařídili. Každý to bere jako samozřejmost. Ale proč to vlastně děláme? Abychom přišli včas do práce... A hned vyvstává nová otázka: Proč chodíme do zaměstnání? Když se to všechno shrne, je odpověď jasná. Abychom přežili další den! A dost podobně to funguje i v jiných kulturách, kde však jde o povolání trochu jiného charakteru. Třeba místo policistů bychom jinde našli lovce muflonů. Z jakéhokoliv povolání ale následně dostaneme odměnu v různé podobě. S tou nakládáme v průběhu zbytku dne. A je jedno, co děláme. Důležité je, abychom si to užili. Jenže ani toho nejsou někteří z nás schopni.

Společnost z nás sice dělá poloautomatické roboty, ovšem nemějme jí to za zlé. Každý potřebuje řád. Kdyby nebylo pravidel, svět by upadl do nezměrného chaosu a všechno, co známe, by skončilo.

Závěrem bych ráda dodala jednu podstatnou věc: Pořád v sobě máme ještě tu část, která úplně nezešroubkovatěla - tak ji patřičně využijme!