Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý z nás se porovnává, ať už vědomě nebo třeba z donucení. Porovnávání jako takové není špatná věc, ba naopak, může to být motivace podat co nejlepší výkon. Od malička jsme nuceni být rychlejší, chytřejší a přesnější než všichni ostatní. Sociální tlak na perfekcionismus nebyl nikdy větší. Dnes otevřete jakoukoliv sociální síť a vidíte ty úžasné sportovní výkony, perfektní postavy, mohutné svaly a nejlepší fyzičky. Toto už vám jistě někdo někdy řekl, ale pravda se skrývá někde jinde.

Lidé na sociálních sítích mají spoustu času vytvořit ten perfektní snímek s nejlepší postavou, nespočet pokusů zaběhnout ten nejlepší čas, napumpovat svaly a zajistit hezké osvětlení. Tyto osobnosti (až na výjimky) nemusí a nejspíše také nevypadají ani zdaleka tak dobře jako právě na sítích.

I kdyby ano, proč by vás to mělo zajímat. Proč by vás mělo zajímat, za kolik minut uběhl někdo maraton, kolik kilogramů uzvedl nějaký kulturista anebo jak vysekané břicho má jakási holka na sítích. Samozřejmě ale mohou působit jako cíl, motivace a povzbuzení.

Smutné je, že většina z nás takhle nepřemýšlí. Pro většinu to jsou jen důvody, proč pochybovat o sobě samém, palivo pro deprese a pocit méněcennosti. Porovnávají se s lidmi, kteří za něco bojovali roky a zveřejnili výsledek.

"Lidi nezajímá cesta, ale cíl."

Porovnávání s ostatními. Porovnávání s těmi nejlepšími, nejhoršími, s jinými. Při zkouškách na střední školy jste nuceni být lepší než zbytek, v zaměstnání podávat vyšší výkony než kolegové. Je to všude. Přitom každý na někoho zapomíná. Na někoho, na kom mu záleží ze všeho nejvíce. Na sebe.

Řekněte mi, kdy jste si naposledy určili cíl podle sebe, ne podle cílů ostatních? Kdy jste si večer před spaním řekli: "Jsem lepší, než jsem byl včera?" Zamyslete se.

V tuhle dobu je to vzácnost, přitom ta nejférovější. Nikdo si neuvědomuje, co za tím obrázkem stopek s časem stálo. Co stálo za tou fotkou bicepsu nebo vysekaného břicha, co vše pro to museli udělat. Neví, jaký měli kapitál. Nemyslím nutně finanční. Mám na mysli i ten rodinný, lokační nebo vztahový. Většina vidí jen výsledek - fotku. Už jen málokdo si jde zjistit, kolik práce za tím stálo. Ty hodiny tréninku, tisíce zvednutých kilogramů, nesnesitelná dieta.

Pak se stává, že máme pocit, že jsme něco méně než ti druzí, horší než ostatní, že toho děláme málo. Mozky se nám zaplavují představami, jak by to mělo ve výsledku vypadat, podle ostatních. To je ten okamžik, kdy přicházíte vy.

"Nemarněte čas dosahováním cílů druhých. Raději si najděte svou vlastní definici úspěchu a za tou jděte."

Vy přeci nejlépe víte, kde začínáte a zamyslíte se nad tím, kam chcete jít. Sami nejlépe znáte své schopnosti a dovednosti, v čem jste dobří a v čem moc nevynikáte. Porovnávání sám sebe se sebou je to nejférovější možné srovnání, které zde na naší matičce Zemi existuje.

Vyžaduje obrovskou dávku sebekritiky, kterou málokdo v sobě najde. Musíte na sebe být přísní a pohybovat se dopředu. Stačí být každý den jen o špetku lepší než včera. Všechny vnitřní pochybnosti se náhle rozplynou, budete si svobodně vybírat svůj vlastní osud, ne se jen marně snažit o cizí úspěch. Kdybyste se někdy našli, jak stojíte na místě a koukáte do zpětného zrcátka, vzpomeňte si, proč jste to celé začali. Na začátku každé cesty musí být pevně vytyčena jak cílová destinace, tak její start a průběh.

Porovnávání ostatními nemusí být ve všech případech k ničemu. Někdy může sloužit k poměření, jak si stojíte vůči ostatním. Ovšem neměl by to být váš hlavní pohon, spíše něco jako startér. Porovnávání s ostatními vám bude neustále dávat pocit méněcennosti, protože na světě stále zcela jistě bude někdo, kdo je lepší, než jste vy.

Porovnávání sám sebe se sebou vám dá klid na duši, ohromnou motivaci a neprolomitelnou víru.

"První hleďte na sebe, na svůj začátek, svoji cestu a svůj cíl. Až pak na výsledky druhých."

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/uvahy/sam-so-sebou.html