Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Samotu můžeme chápat jako čas odpočinku, ale také jako pocit určitého zoufalství, že nám nikdo nerozumí a že jsme zůstali úplně sami.

Může záviset na mnoha podmínkách, například na tom, kde bydlíme, zda jsme zdraví nebo nemocní, kolik je nám let, jak vidíme a chápeme své okolí.

Často samotu vnímáme, když od okolí příliš očekáváme, nebo pokud si o něm děláme příliš velké iluze. Jsme pak zklamaní a cítíme se osamoceni, i když to může plynout jen z přílišných nároků a očekávání.

Je rozdíl mezi samotou, jíž vyhledáváme, a samotou nechtěnou.
Po náročném dni v práci nebo ve škole, kde jsme se setkávali se spoustou lidí, plnili jsme spoustu úkolů, řešili problémy, jsme rádi, když přijdeme domů, kde je ticho a klid. Je to samota, ve které je nám dobře. I když jsme fyzicky sami, přesto se sami necítíme. Říká se, že taková samota umí i léčit. Nebýt sám znamená asi také umět se v sobě orientovat. Znát své potřeby a znát očekávání od sebe i od druhých.
Něco jiného ale je, když jsme sami proti své vůli a nemůžeme jít mezi lidi, nemáme si s kým popovídat a schází nám kontakt s okolním světem. Tuhle situaci můžeme vídat asi nejvíce u starých a nemocných lidí.

Někdy si za pocit samoty můžeme sami. Jsme natolik zavaleni svými problémy, že okolí ani nevnímáme, nebo někdy dokonce ani vnímat nechceme.