Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je to pravda odvěká, že šaty dělaj člověka,
kdo je nemá, ať od lidí pranic nečeká.

Takto nějak to stálo ve známé písní Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Je ale význam těchto slov skutečně pravdivý? Na to se pojďme společně podívat.

Už ve školce nás paní učitelky spolu s rodiči učili, jaké oblečení si máme obléci k jaké příležitosti. Třeba že doma můžeme být oblečení v teplácích a do města bychom se zase měli oblékati slušně. Ale kdo to v dnešní době dodržuje, když je téměř normální jít v džínách a mikině i do divadla?

Pro každou skupinu povolání existuje nějaké typické oblečení. Poznali byste snad na první pohled lékaře, kdyby na sobě neměl bílý plášť? Nebo měli byste respekt z policisty, jenž by na sobě neměl oděnou policejní uniformu? Dokázali byste si představiti politiky v montérkách?

Myslím si, že to, jaké kdo má oblečení, nám lépe pomáhá orientovat se ve světě i v životě. Oblečení nám tak trochu říká, kdo jaký je, kolik má peněz, jak mu máme věřit... Můžeme ale vždycky důvěřovat lidem oblečeným v obleku, nebo je lepší spolehnout se na někoho, kdo vypadá téměř jako bezdomovec?

Znám několik lidí, kteří odsuzují člověka už jen proto, že není oblečený "in" ani "cool". Ale k čemu to? Udělá z nás snad určité oblečení lepší lidi? Kdybyste u sebe měli větší hotovost a měli si vybrat, prošli byste blíže kolem někoho s potrhaným, špinavým oblečením, nebo okolo někoho se sněhově bílou košilí a kravatou? Většina lidí by určitě zvolila druhou možnost, ale proč by zrovna někdo luxusně a slušně oblečený nemohl krást? Proč máme o lidech předsudky už jen kvůli prvnímu pohledu na ně? Není lepší dané osoby nejprve poznat?

Já osobně tedy vůbec nechápu, proč by se nějaká osoba měla odsuzovat jen kvůli stylu oblékání, není to snad věcí jen toho dotyčného? Domnívám se, že to nikdo jen tak nezmění, protože - sáhněme si do svědomí - všichni to tak děláme.

Poznáte někde na koupališti, kde jsou všichni jenom v plavkách, kdo má jaké povolání a z jaké společenské vrstvy pochází? Já bych řekla, že pokud ty lidi již předem neznáme, tak to ve většině případech nejsme na první pohled schopni zjistit.

Představme si uklízečku v drahém kostýmku a s botami na velmi vysokém podpatku nebo popeláře v kominickém oblečení - dle mého je to absolutně nepřirozené, zvláštní, jako by ten svět byl tak trochu úplně převrácený.

Každý by, podle mého názoru, měl mimo práci nosit to, co chce, hlavně aby se v tom cítil dobře, hezky a pohodlně. Ale v zaměstnání by se měl oblékat do oděvu, který je s danou prací spojen. Díky tomu by lidé nebyli zmatení v tom, kdo je kdo. Též bychom měli minimalizovati předsudky, ale to je zase jiná kapitola...