Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

...Je to pravda odvěká, že šaty dělaj člověka,
kdo je nemá, ať od lidí pranic nečeká.
Dokavad jsme nahatý, od hlavy až do paty,
Nikdo neví, kdo je chudý a kdo je bohatý...

Refrén jedné z notoricky známých písní od výjimečných autorů, herců a textařů minulého století. Jiří Voskovec a Jan Werich, nezapomenutelná herecká dvojice, zakladatelé Osvobozeného divadla.

A byly to v nemalé míře také písňové texty, jež je proslavily a které znají mnozí lidé dosud.
Měli však mistři divadelních prken pravdu? Dalo by se říci: ano, měli, vždyť, jak zpívají: "Je to tak, třeba je to k nevíře, že mnicha dělá kutna, krunýř rytíře." Vzato kol a kolem, představit si mnicha v rytířském brnění už vyžaduje vyšší stupeň fantazie.

Na druhou stranu, není to jen vžitá představa na základě toho či onoho zaměstnání? Jistojistě nezůstávali rytíři navlečeni v těžkých kovových plátech po celý den... A pokud by tomu tak opravdu bylo, nutno poznamenat, s jistou dávkou černého humoru, že by se ve středověku značně rozšířil počet kožních onemocnění (tedy značněji než jich už bylo).

Nakonec by se pod heslem "šaty dělaj člověka" dala zamýšlet v poslední době tak milovaná a vyhledávaná image. Kdysi toto rčení určitě platilo a platí i dnes, ale s poněkud přeneseným významem. Teď už šaty obyčejné lidi na ulicích od sebe moc nerozlišují nebo ne?