Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2014
• úvahový text o problematice nastíněné ve výchozím textu

Člověk je od podstaty tvor společenský a sdílný. Máme potřebu vyhledávat kontakt s druhými, popisovat své zážitky, řešit naše problémy nebo jen tak diskutovat. Vždyť i Trosečník si po čase musel vytvořit svého kamaráda Mičudu. Jenže ještě před pár lety bychom si nedovedli představit den, kdy pro nás samotný osobního kontakt nebude tolik důležitý. Máme přeci sociální sítě. Co se tak změnilo? A proč lidé raději sdílejí události ve svém životě s ostatními prostřednictvím internetu a ne ve společnosti ostatních?

Sociální sítě ovlivňují životy nás všech. Jako všechno mají svá pozitiva a negativa. Na jednu stranu můžeme být v kontaktu s lidmi, které nemůžeme tak často potkávat, můžeme se spojit i s osobami z druhého konce světa, což je v dnešní době globalizace velká výhoda. Na stranu druhou se musíme zamyslet, kde je ta hranice mezi zábavou a závislostí a jestli náhodou nežijeme více život virtuální než ten reálný.

Vůbec nejrozšířenější sociální sítí je Facebook. Lidé skrze Facebook mohou sdílet fotografie, videa, psát statusy, lajkovat, komentovat a v neposlední řadě také komunikovat s přáteli. Je to určitě skvělý způsob, jak se s někým rychle domluvit nebo jak se z pohodlí domova podělit o novinky. Jenže stále více lidí sdílí i věci, jež by měly zůstat v soukromí. Fotky rodiny, vnoučat, statusy o tom, kde se nachází, kde pracují, kam se chystají. Dále pak jako riziko shledávám přidávání obrázků bytů, domů, a to včetně zařízení a cenností. Lidé chtějí, aby je co nejvíce lidí obdivovalo. Proto přidávají mezi své přátele i lidi, které vůbec neznají. Jenže kdykoliv může být cokoliv použito proti nám. Samozřejmě bych měla zmínit riziko kyberšikany, ale jako mnohem větší problém vidím to, co se běžně stává. Potencionální zloději sledují profil neopatrných osob, vyčkávají a pak se mohou pokusit vykrást jejich obydlí.

Další negativum sociálních sítí je dle mého názoru ukazování jakési dokonalosti. Denně vídáváme fotky s vzhledem a dokonalým životem. Jenže zamysleli jste se někdy nad tím, za jakých okolností fotka vznikla? Málokdo sdílí fotku, na které nevypadá dobře. Jedna fotka znamená desítky pokusů a několik efektů a retuší. A co následuje? Autor čeká na tu smršť lajků a všechny ty obdivné komentáře. My naopak toužíme po tom samém a ženeme se za jakýmsi ideálem a jelikož toho nedokážeme dosáhnout, máme pocit méněcennosti, upadáme do depresí a jsme zklamáni z vlastního života. Myslím, že sociální sítě v dnešní době nahrazují časopisy, které nám také předkládají ideály krásy. Kdybychom tu úžasnou osobu potkali ve skutečnosti, vůbec by nebyla tak dokonalá. A co když vůbec není šťastná? Co když je její jediné štěstí právě ten obdiv na internetu?

Sociální sítě mají několik výhod a nepochybně urychlily dobu. Dokonce bych řekla, že život se sociálními sítěmi je jednodušší. Ovšem lidé s nimi nenakládají zodpovědně, často žijí už jen život virtuální a realitu si nechávají proklouznout mezi prsty. Zkusme se někdy zastavit a zamyslet se. Netrávíme více času na internetu než s rodinou či přáteli? Podstata našeho života by měla být v tom, co nás baví, rozvíjí a naplňuje, v zážitcích a šťastných momentech. Cokoliv, co se vymkne kontrole, je nebezpečné a zhoubné. Sociální sítě jsou dobrý sluha, ale zlý pán.