Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• úvaha s popisnými prvky

Když jsme byli malincí - ve věku čtyř, pěti let, chodili jsme do jesliček, školek a neměli představu o tom, co nás ve světě čeká. Nevěděli jsme, že čtvrtinu života strávíme ve školních zařízeních, ústavech, nebo jak tomu chcete říkat.

Jakmile jsme ukončili předškolní docházku, přišli jsme k zápisu a většina z nás byla přijata na základní školu. Jiní si ještě ten rok počkali. Skoro každý byl plný radosti z nových kamarádů a poznatků, o přestávkách z her a zábavy. Tak tomu bývá bohužel jen na prvním stupni. Přijde ten druhý, učitelé vás již tak nelaskají a začíná "tvrdý režim": "Učte se, na vašem studiu závisí celý život, chystejte se na přijímací zkoušky na střední školu!" Podobné věty nám říkali celé čtyři roky na druhém stupni. Ale neznali jsme jen učení. Jezdili jsme na výlety, vzájemně se poznávali. My holky, ale i kluci jsme zjišťovali, že ten "pytlík", co s námi chodí od první třídy, není zase takový "pytlík" a naopak.

A jsou tu přijímací zkoušky. Všem nám je patnáct, což nám zvedne naše ego, a každý si začíná jít svoji cestou a chce se tak i chovat, což nám okolí příliš nedovoluje.

Je tu střední škola. Míra puberty vyrostla do výšin. V prvním ročníku se většina z nás chce ukázat, protože jak říká moje mamka: "Jak se zapíšeš, tak si tě budou pamatovat." Někdo se chová jako "cukřík", aby ostatním padl do oka.A jako v každé třídě jsou zde šprti, flegmatici, někdo středem pozornosti a jiný nenápadný. Většina z nás se učí, ztracené případy ostatní nevyburcují k aktivitě, ale na konci prváku jsme i přesto druhá nejlepší třída na škole.

Přijde druhý ročník, nadšení opadává. Ti, co byli jako "cukřík", už nejsou takoví, začínají hádky, tvoření skupinek i mírné pomlouvání. Ale řekněte mi, kde to není?

Ve třetím ročníku nás čeká praxe, straší maturita a někteří se už tvrdě připravují. Jiní stále nechápou, o co jde. Ve čtvrtém ročníku však mají tak "naděláno v kalhotách", že rychle pochopí. Poslední přípravy na maturitu, přemýšlení nad správným vybráním vysoké školy, úspěšné či neúspěšné zdolání maturity, zkoušky na vysokou a zasloužené přijetí po letech učení. Na řadě je velká oslava. Loučíme se buď s dobrou partou (v to doufáme), nebo s lidmi, s kterými už nechceme mít nic společného. Ale kdo ví, co bude za dva roky. A za několik let?

V písničce od skupiny Chinaski se zpívá jedna věta, kterou bychom si měli říkat každý den: "Jaký si to uděláš, takový to máš." A co z toho vlastně plyne? Narodíme se jako roztomilí andílci a záleží jen na nás, jestli takoví zůstaneme. Jestli se necháme ovlivnit tím dobrým nebo tím špatným. Jestli budeme mít kvalitní a dobře placenou práci, anebo skončíme na ulici s láhví rumu. Je pravda, že osud nám přichystal těžké zkoušky, překážky v životě, ale my to zvládneme. My se navzájem podržíme, pomůžeme si. I když... Není to příliš bujná představa?