Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nad problémem školství je mnoho otazníků. Jak se bude systém školství dále vyvíjet? Bude dostatek peněz na hrazení platů učitelů či profesorů, nejnutnějších školních pomůcek a dalšího vybavení?
Dnes vnímáme školství, vedle zdravotnictví, jako jednu z nejproblematičtějších oblastí. Hodně se mluví o kritickém nedostatku financí. Pokud se nad touto situací zamyslíme opravdu důkladně, zjistíme, že to není úplně pravda. Pokud by opravdu ve školství nebyl dostatek peněz, neměli by ředitelé jednotlivých organizací drahé notebooky, videa, televize a mnoho dalších, velmi drahých věcí, především pro svoji potřebu a reprezentaci. Zajdeme-li na řiditelství i jakéhokoli státního podniku, zjistíme, že téměř na každém stole stojí zapnutý počítač. Takový počítač není zrovna nejlacinější záležitostí, ale na druhé straně by měl přispět ke zvýšení produktivity práce a tak by se vlastně měl více než vyplatit. Hlavně ve státních organizacích je však počítač něčím jako symbolem modernosti podniku, i když se velmi často stává, že zaměstnanec s ním neumí zacházet. Pak takovýto počítač je zbytečnou investicí, která se mohla vynaložit mnohem účelněji kdekoli jinde. Mnozí by mohli namítnou, že je to pouhá spekulace, ale z vlastní zkušeností a z doslechu vím, že tomu tak opravdu je. Netýká se to pouze nějakých okrajových organizací, ale například i na ministerstvu školství je tomu tak. K čemu pak je takovýto počítač, když se ráno zapne a večer vypne, aniž by pracovník věděl, jak se s ním pracuje. Pokud již mluvíme o výpočetní technice, podobným příkladem může být i problém tiskáren. Není snad zbytečné koupit ke každému počítači méně kvalitní tiskárnu jen proto, aby každý mohl být používán jako plně funkční psací stroj? Pravděpodobně by bylo lepší koupit jednu kvalitní.
Opravdu nelze říci, že ve školství je kritický nedostatek peněz. Peníze jsou, není jich však tolik, aby se mohly investovat na nesprávná místa. Dle mého názoru každý zbytečně nakoupený počítač, tiskárna, hi-fi věž, či jakákoli jiná věc je investicí, která ohrožuje kvalitu výuky a prostředků, kterými je prováděna. Pokud se nebudeme zajímat nač jsou finanční prostředky vynakládány, tak jich nikdy ve státních organizacích nebude dostatek.
Zamyslíme-li se nad školstvím v celosvětovém měřítku, nemůžeme říci, že by bylo na světě státu (s výjimkou Japonska), kde by byl ve státním školství dostatek peněz a výuka byla dostatečně kvalitní. Pokud někdo namítne, že Amerika je též takovým místem, ten se opravdu velice mýlí. Vždyť pokud přijede do Ameriky evropský student, většinou tam exceluje v předmětech jako je matematika, fyzika, ale i v ostatních. Neříkám, že by v Americe nebyly kvalitní školy, ale těch nekvalitních je nepoměrně více. Přečteme-li si jakoukoli odbornou studii o školství zjistíme, že právě v Americe, ale například též v Německu, je relativně velký počet negramotných lidí.
Japonsko je takovým velikým příkladem pro všechny. Japonci jsou si vědomi své vysoké hospodářské úrovně, ale nechtějí "usnout na vavřínech", ale naopak se snaží stále něco vylepšovat a zkvalitňovat. Není potom divu, že jsou vyspělou zemí nejen po stránce hospodářské, ale i po stránce vzdělání. Jejich zvyky a žebříček hodnot je jiný. Mezi jejich hlavní hodnoty patří rodina, stát, čestnost a spravedlnost. Oni chtějí dosáhnou stále něčeho dokonalejšího, a tak není divu, že se snaží též hodně investovat do školství.
Pokud i my se chceme dostat na vyšší ekonomickou úroveň, musíme změnit svůj žebříček hodnot. Dnes se lidé často ženou za penězi, které bezesporu v dnešní společnosti hodně znamenají, ale neměly by být tím nejdůležitějším. Pevně věřím, že jednoho dne bude více znamenat vzdělání, než majetek. Toto je však zatím velmi daleko. Lepší je nesvádět vše na systém školství, ale zamyslet se, zda pro svoje vzdělání sami nemůžeme udělat více.