Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je lepší vědět, co je opravdové a co jen výmysl či tiché přání člověka? S touto otázkou jste se už určitě někdy setkali. Většina lidí by se přikláněla spíše k té vševědoucí možnosti, ale myslím, že jakmile by byl někdo, kdo by dosáhl této nejvyšší úrovně vědomí, záviděl by ostatním jejich sladkou nevědomost. Tedy aspoň v mém případě by tomu tak bylo. Neumím si představit život bez otázek a tajuplna.

Naše nevědomí nám povoluje dělat si vlastní teorie o smyslu našeho bytí na této planetě. Můžeme býti jen pokusní králíci vyspělých civilizací a sloužit jako vědecký experiment. A žít tu v naivitě, že jsme to právě my, kteří objevujeme nové věci a posouváme hranice nemožného.
Ale co pak, až skončí náš krátký, naivní živůtek, který jsme doposud žili? Bude konec, nebo nastane nový začátek?

Někteří lidé jsou přesvědčeni o tom, že život skončí a poté už nic nenásleduje. Můžeme se tedy ptát: Proč si pomáhat? Proč nekrást či nezabíjet? Proč myslet na to, jak se mají ostatní, proč rozdávat radost, říkat, co je dobré a co špatné? Vždyť žijeme jen jednou a není potřeba se ohlížet na nikoho jiného než na sebe.
Ale proč taky ne! Vždyť svět se nemusí motat jen kolem nás. Můžeme myslet i na druhé, rozdávat radost a dodržovat nějaké mravní zákony. Každý někdy potřebuje pomoc, mít jistotu, že je pro někoho důležitý a má nějaký úkol na Zemi.

Jsou zde tací, kteří věří, že vše, co konají na Zemi, je jen střípek toho, co bude následovat po smrti.
Někdy si říkám, co je lepší. Konat dobro a býti přesvědčeni o tom, že nic po smrti není, nebo věřit v to, že po smrti budeme odměněni či potrestáni za své činy?

Pak se musím zeptat ještě na jednu otázku: Kdybych žila v přesvědčení, že Bůh existuje a všechny mé dobré skutky budou odměněny, nekonala bych vše jen pro svůj posmrtný život?
Kdoví.

Myslím, že daleko lepší je, když člověk neví vše na sto procent, může zapojit svůj mozek a utvořit si svou teorii žití a konání na tomto malinkém a přece pro nás významném světě.