Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dlouhé chvíle se zamýšlím nad smyslem života. Já osobně nemohu říct, že bych měla špatný život. Mám skoro všechno. Tím nemyslím bohatství ani nic takového, ale kamarády, rodinu... A asi to je i jeden z důvodů, proč mne život nebaví. Na světě žije mnoho lidí, kteří čekají na smrt. Chtějí žít, ale tělo jim v tom brání. Zkrátka život je opravdu nespravedlivý. Ten kdo chce žít, nemůže a naopak.
Jaký je smysl života? Já osobně smysl života neznám. Nebo je opravdu jediným smyslem života smrt? Berme to jako fakt. Proč tedy žít dál. Tak jako tak na nás na konci čeká smrt. Ne málo lidí odsuzuje sebevrahy. Přitom nikdo z těchto lidí očividně nepoznal, jaké to je celý život se trápit či strádat. Někdy mám náladu, kdy mám chuť odejít a nevrátit se, odejít navždy z tohoto světa. A naopak někdy na to ani nepomyslím. Záleží jen na pocitech, zážitcích... A nikdo neví, co člověk zrovna prožívá a co ho dohnalo k takovému činu. Další otázkou často pokládající bývá, co se stane potom? Co na nás čeká? Nebe, peklo? Či snad nic? Opravdu nic? Tak ráda bych si dovedla zodpovědět všechny tyto otázky. Užírá mě to. Mám se snad smrti bát? Vždy jsem byla ráda za vlastnost, že se nebojím smrti. Bojíte se, že s vámi spadne letadlo? Někdo vás zabije? Já ne. Čili, nebojím se smrti a to mi pomáhá žít dál a prožívat život naplno.