Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Sportem ke zdraví" - ne vždy toto platí a často se tomu věřit nevyplatí, veršovaně bych řekla já sama.

Sport je obšírné téma. A ptám se: stojí to za to stát párkrát na stupni vítězů, užívat si aplaus i ovace davu a za to platit zdravím či dokonce smrtí? Myslím si, že není důležité vyhrávat za každou cenu. Důležité je, jak jistě všichni víme, zúčastnit se, jenže co když se všichni honí jen za slávou a všechny zábrany odhazují stranou? Jak se lze vyhnout podvodům a lstím skrývajících se snad ve všech sportovních odvětvích? Na tyto otázky se pokusím odpovědět svými slovy.

Je sport opravdu tak prospěšný zdraví, jak se povídá? Záleží jak který.
Myslíme-li sportem rekreační aktivitu, pasivní činnost provozovanou z vlastní vůle a pro své osobní potěšení, jistě na škodu není. Ráno si přivstat a zaběhat si rozumně dlouhou trasu nebo posadit se k večeru na kolo a projet se pohodově po okolí - ani jedna tato aktivita bezpochyby nijak neubližuje našemu tělu ani duchu. Sportovat pro sebe, ne pro peníze, je samozřejmě velmi důležité.
Ale co vrcholový sport? Dnešní vrcholoví sportovci jsou většinou posedlí leskem medailí, atmosférou rozjásaného, ne zcela střízlivého stadiónu plného fanoušků, provolávajících jejich jména, a hlavně také vidinou opravdu slušné finanční částky. Tito lidé se tak často vysilují a slabost, jíž si nemohou dovolit, skrývají dopingy, že již ve třiceti letech začínají pociťovat důsledky tohoto nezodpovědného hazardu se svým zdravím a v padesáti jsou z nich trosky sužované takovou spoustou nemocí a bolestí, že si jistě vyčítají svou dřívější lehkomyslnost. Ale čas se nedá vrátit a slávu střídá pád...

Ovšem doping člověka přece povzbudí, dodá mu "formu", jenže jen dočasně! Účinky tohoto nesmyslného počínání pocítí člověk až tehdy, kdy na fotbalovém stadiónu vždy připravený, tělesně zdatný a silný hráč zkolabuje a na srdeční infarkt skoná. A pak se celý svět diví, jak to že sportovec se "silným duchem i tělem" mohl vůbec zemřít. Čím to, že si to sportovci stále neuvědomují? Proč neřeší známé ponaučení "s poctivostí nejdál dojdeš"? Že s nimi nehne ani fakt, že vedle sebe při zápase vidí umírat své kolegy, přátele a přesto dělají tu stejnou chybu jako oni? Jsou stále zaslepeni tučnou odměnou a nehledí na sebe...

Řešení tohoto problému bohužel nejspíš neexistuje. Peníze tu byly, jsou a budou a nikdo s tím nic neudělá. Ale sportovci by si měli uvědomit, že jsou také jen lidé, že nepatří mezi "nadlidi" s ocelovým zdravím a že by svou píli neměli přehánět. Méně je totiž někdy více...