Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jelikož neznám pocity mentálně postižených lidí, budu čerpat z knih a několika zážitků, které zasáhly mé srdce. Nedokážu si představit, jak žijí tito lidé. Nemám ani nikoho známého, abych s ním mohla trávit delší čas a poznat tak jeho svět. Přesto jsem se už s mentálně postiženými potkala a ta chvíle s nimi mi dala mnoho krásného. Je to nezapomenutelný zážitek, byť byl tak krátký.
Každý zdravý člověk si neuvědomuje, co má a hazarduje se životem. Mnoho lidí si ani nepřipustí, co mohou. Přijdou na to, až když se potkají s mentálně postiženým člověkem. Začnou přemýšlet a jednat jinak. Ano, někdo namítne, že postižený člověk je jiný, to je pravda, ale v čem je jiný? Má jiné hodnoty v životě než člověk zdravý? Ano, má. Je bezprostřední, vnímavý, usměvavý, milý, kamarádský. Pro tohoto člověka je důležitá láska k někomu a láska okolí k němu a všemu, co ho obklopuje. To jen zdravý člověk má pocit, že nejdůležitější jsou peníze a moc. Ale už mnohokrát se potvrdilo, že peníze a moc dokáží z přátel udělat nepřátele. Toho není postižený člověk schopen. On žije ve svém světě a sám si určuje, koho tam pustí a koho ne. Pokud máte to štěstí a jste vpuštěni do duše postiženého člověka, tak si toho važte. Teprve tam pochopíte, co je láska a on vám jí dá mnoho. Není to láska přelétavá a je upřímná. Někdo může namítnout, že se s těmito lidmi špatně komunikuje. Kolikrát stačí jeden pohled do jejich očí a pokud budete chtít, porozumíte. Jejich oči jsou tak průhledné a jasné, že není třeba slov. Jejich stisk ruky je opravdový a ne vlažný, jak v běžném životě mnoho lidí předvádí. Upřímnost není hraná, ale opravdová.
Ještě pořád má někdo pocit, že jsou jiní? A já ještě jednou říkám, že jsou šťastní ve svém světě, a proto my se snažme být šťastní s nimi. Pokud budeme jen z poloviny tak upřímní a kamarádští jak oni, bude se na tomto světě krásně žít.