Menu
Srovnání detektivních metod literárních detektivů
"Ukažte mi člověka, který nesnáší detektivky, a já vám ukážu hlupáka; možná chytrého hlupáka, ale přesto hlupáka."
(Raymond Chandler)
Když si čtu nějakou detektivku, přemýšlím o tom, jaké to vlastně je být profesionálním nebo amatérským detektivem. Je těžké vyřešit případ? Případy řeší každý z detektivů po svém, každý má svou metodu, i když některé jsou si velice podobné.
Můžeme začít metodou Augusta Dupina, jíž použil například v příběhu Vraždy v ulici Morgue, prohlédnout si celé místo zločinu, poté vyslechnout svědky, kteří se nikdy neshodnou ve výpovědích a začít s přítelem probírat možnosti spáchání činu. A když se propracujete k nějakému dobrému výsledku, jít znovu na místo činu a probrat zvolený průběh činu. Jakmile do sebe všechno bude zapadat, začneme přemýšlet nad možným pachatelem a dojdeme k nějakému nečekanému závěru. Poté vymyslíme, jak závěr odůvodnit a nastražíme past na usvědčení pachatele a případ je vyřešen.
Takto by asi postupoval i Sherlock Holmes, jen si myslím, že past na dopadnutí majitele orangutana za pomocí inzerátu by nepoužil. Holmes umí skvěle dedukovat a vyvozovat velké věci z malých detailů, spoléhá výhradně na vědu a na svůj logický úsudek, ale v promýšlení věcí dopředu je Dupin lepší. Zato slečna Marplová by si v příběhu Vraždy v ulici Morgue neuměla asi moc poradit. Marplová umí řešit vraždy v nějakém uzavřeném kruhu lidí, kde u každého odhadne jeho povahu. V této vraždě je více možných pachatelů, čili aby mohla Jane řešit případ tak jako obyčejně, musela by je poznat všechny, což nelze. Tím docházíme k tomu, že s tímto případem by Jane měla hodně problémů, pokud by ho vůbec vyřešila.
Vezmeme tedy případ Jane Marplové Zapomenutá vražda. Jak by ho mohli řešit Holmes a Dupin?
Nejdřív by zřejmě prohlédli celý dům, jestli někde není něco nápadně nenápadného a pak by začali při dýmce a nějakém dobrém pití uvažovat nad průběhem zavraždění Heleny a možností vidění vraždy malou Gwendou. Je pravděpodobné, že by k dokončení případu nějak složitě došli, ale metoda Jane Marplové je rychlejší a jednodušší. Jane Marplová řeší případy na základě svých dlouholetých životních zkušeností a odhadů myšlenek druhých lidí. Pro ni se už všechno jednou stalo a lidé jsou stále stejní, i když mají jinou tvář, jiné postavení nebo původ. To, co je vede k některým činům, se nemění. Slečna Marplová dává dohromady své domněnky, vyslechnuté "klepy" a záhadu nečekaně rozmotá podle něčeho, co už dávno prožila nebo o čem už někde slyšela. Kdežto Holmes a Dupin vycházejí při svých závěrech z malých nečekaných detailů. Jane dokáže vraha dokonale omráčit svou přesnou dedukcí, zatímco si on myslí, že je jen stará "bábi", jež ani pořádně neví, co dělá, a najednou jej odhalí od hlavy až k patě a jemu nezbude nic jiného než se smutkem přijmout trest. To Sherlock a August jsou jiní, jdou celou dobu kousek po kousku, neodhalují celou pravdu najednou, a své pátrání "nahlas roztrubují" a pachatel jim tak čím dál více uniká, i když ho nakonec stejně dopadnou.
Máme-li příběh, třeba vraždu na zámku, nevysvětlitelnou záhadu, kde podezřelí jsou všichni a nikdo, začneme jako Jane Marplová. Vyslechneme všechny svědky a sestavíme si charaktery všech podezřelých. Potom se na podezřelé vyptáme jejich známých. Z toho usoudíme motivy každého z podezřelých a řekneme si, který je nejzávažnější. Poté chvíli přede všemi děláme naivní stařenku, ale ve skutečnosti hledáme svědky, kteří vědí nějaké podrobnosti o vraždě. Pak nakonec nastražíme na pravděpodobného vraha nějakou past, on se chytí a potom už jen ostatním řekneme, co ho k tomu vedlo. Jako Sherlock Holmes nebo August Dupin nejdříve pořádně prohlédneme místo činu, koukneme se, jestli pachatel nezanechal nějaké stopy (jakože určitě zanechal), ty nikomu nesdělíme a schováme je. Takhle se jich snažíme nasbírat co nejvíce a ty nás pak dovedou k rozřešení celého případu. Metoda Jane Marplové je asi nejúčinnější, ale jen v daném prostředí, ve kterém se možní pachatelé s obětí znají. Metoda Holmese a Dupina je více univerzálnější, avšak složitější. Jak si můžeme být jisti tím, že pachatel zanechá vůbec nějaké stopy, a zda vůbec budou správné? Tím si nemůžeme být jisti nikdy. Jaká metoda je tedy k řešení zločinu nejlepší? Není to jednoznačné, záleží na druhu případu. Normálním lidem bude asi nejbližší Dupin a Marplová. Holmes, génius a samotář, nebude moc blízký nikomu, až na naprosté výjimky, ale pro jeho genialitu a rozvážnost ho obdivují všichni čtenáři.
Každého asi někdy bavilo hrát si na detektiva a řešit vymyšlené případy, jenže je práce detektiva jednoduchá a bez rizika? Určitě není, často se stává, že detektiv začne ve všech lidech okolo vidět jen potenciální zločince, a taky pachatelé nejdou do vězení napořád, a tak se jednou budou třeba chtít pomstít.
Jen jedno je jisté, lidi postava detektiva, jenž si vede lépe než bezradná policie, ještě neomrzela.
Zdroj: Mystery, 05.06.2010
Diskuse ke slohové práci
Srovnání detektivních metod literárních detektivů
Štítky
ivana zloba ostrov delfínů básnická díla problém s... rubín věci by mohly jméno růže Gustave Flaubert majakovsky alexandrovi dnešní den Legenda barva kouzel duch a svět Nový ikaros klaunovy názory livius úvodníky bou technika etiketa zosobnění dithyramb sestřelen obdivují Tennessee soud lásky paní fabrikantová kopta
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 716 521 170
Odezva: 0.05 s
Vykonaných SQL dotazů: 3
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2025 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí