Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když se v této době řekne starý člověk, lidé si hned vybaví hůl, pomalou chůzi a šedivé vlasy.
Lidé už neuvažují nad tím, že je obklopuje tolik obyvatel a že právě velké množství z nich tvoří staří občané. Mohu říci, že ani já nejsem zrovna dokonalý příklad pro ostatní, ale dokáži nad tím přemýšlet a chápat, že všechno nezůstane krásné a mladé navěky. I my jednou zestárneme, a představa, že se ke mně budou ostatní chovat tak, jak se dnešní lidé chovají ke starším, mě děsí.

Kdy vlastně přichází stáří? Jak to poznáme? Tím, že se vám ve vlasech objeví první šediny, tím, že u lékaře trávíte více času než dříve? Čím to vlastně je, že si lidé říkají, že stárnou. Přichází stáří, když už nejsme tak rychlí nebo když naše děti vyrostou?
Myslím si, že člověk je starý natolik, nakolik se cítí. Starší lidé jsou podle mě jen hračkou času, ale to jsme všichni. My tu hru teprve začínáme hrát a oni jsou již u jejího konce.

Vždy se mohou vést debaty o tom, co je stáří. Nikde není přesně napsané, co to vlastně je. Řekl bych, že toto slovo samo o sobě nemá žádný význam až do té doby, kdy mu ho sami dáme. Jen jedna věc na světě je jistá, a to že všichni zestárneme. Někdo dříve, jiný později, ovšem nakonec se všichni dostaneme k věku, kdy nám tělo začne vypovídat službu a my se pomalu přibližujeme k té dámě v černém.

Staří lidé, ač bývají někdy mrzutí a nepříjemní, jsou stále mezi námi a my bychom se k nim měli chovat lépe a alespoň se snažit je trochu pochopit.
Stáří není nemoc, ale jen etapa života, se kterou se budeme muset spřátelit všichni bez ohledu na to, kdy přijde.