Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý den potkáváme spoustu lidí, kteří neustále někam uhánějí. Ovšem když se opravdu pozorně zadíváme mezi masy lidí, které kolem nás denně procházejí na ulici nebo kdekoliv jinde, povšimneme si "človíčků", kteří nikam nespěchají... Ba naopak, svou pomalou chůzí působí tak klidně a vyrovnaně. Ano, jsou to staří lidé.

Ani jednoho z nás mladých v tu chvíli nenapadne, jaké to vlastně je patřit mezi lidi, kteří jsou často označováni jako senioři. Jak se jim vlastně v dnešní uspěchané době žije? Jsou vůbec šťastní a jaké to vůbec je být starý? Co člověk v takovém období života prožívá, co dělá? Jaké jsou jeho zájmy? A jsou opravdu všichni staří lidé tak často nemocní?

Nevím, kdo a v jaké době rozhodl, že se od určitého věku člověk začne označovat jako senior, stařec, "páprda" a podobně. Ale jedno vím jistě - valná většina z nich se jako starci vůbec necítí a dost je uráží a ponižuje, když s nimi naše zkažená společnost jedná jako s nepotřebnými, méněcennými a pro naši společnost zbytečnými, a to jen proto, že už jim dávno není dvacet let... Já si ani nechci představit, jak se jednou budou lidé chovat ke mně, když vidím, jak to funguje dnes. Vezměte si třeba situaci v hromadné dopravě, kde sedí hromada mladých lidí a vedle nich postává stařenka o holi a z jejího výrazu je patrné, kolik úsilí musí vynaložit, aby se vůbec udržela na nohou. Myslíte, že v tom autobuse někdo vstane a nabídne jí místo? Ve většině případů ne! Možná se najde pár ochotných a obětavých jedinců, ale kolik takových dnes doopravdy je?

V jejich obličeji je vidět tolik prožitků a ran života, a přesto to dokážou být usměvaví, obětaví a velmi vstřícní lidé. Je však dobře, že jsou starší lidé ke všem tak vstřícní? Podle mého názoru určitě ne. Dnešní společnost je totiž příliš zlá a krutá. Ve zprávách slýcháme dennodenně o okrádání důchodců přímo u nich doma nebo - v tom horším případě - dokonce o loupežném přepadení s tragickými následky. Ale proč zrovna oni? Čím si to jen zasloužili?

Staří lidé jsou častěji nemocní než lidé jiných věkových kategorií. Není se čemu divit, tělo každého člověka se postupem času opotřebovává, což se časem na člověku a jeho kondici musí zákonitě projevit. Ale proč bychom je kvůli tomu měli odstrkovat na okraj společnosti nebo dávat do domovů důchodců. Vždyť každý člověk si zaslouží prožít každou chvilku až do té své poslední, aby pocítil štěstí, lásku i pocit, že na tomhle světě nebyl zbytečný.

Nemůžu se už dále vyjadřovat, protože dnešní doba a toto téma ve mně vyvolává značné pohoršení. Je na každém z nás, abychom se zamysleli, zda se opravdu k těmto lidem chováme správně tak, jak si zaslouží...

Doufám, že si jednou zasloužím prožít své poslední chvilky se svou rodinou. A tak věřím, že své děti vychovám řádně, jak se sluší a patří, i přestože doba nebude zrovna přívětivá!