Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

"Jó, vždyť víš, štěstí je krásná věc,
vždyť víš, štěstí je krásná věc,
štěstí je tak krásná a přepychová věc,
ale prachy si za něj nekoupíš..."

Tak zní tóny slavné české písničky interpretované zejména velkými zpěváky Petrem Hapkou a Richardem Müllerem.
Text této balady se zjeví v mysli každému, kdo se zrovna v zlatých dolech nekoupe.
Každý obyčejný člověk životem prochází se štěstím, láskou a pochopením. Když je štěstí více, tak dokonce i penězi. Na druhou stranu jsou to ale většinou ony peníze, které lásku a pochopení s největší razantností ničí. Z toho s velkou pravděpodobností vyznívá, že všeho moc škodí.

Vždyť takové případy známe i z běžně dostupných informativních prostředků - televize, rádia, novin, a dokonce i z knih, kde si autoři toto téma doslova vychutnávají v návalu složitých zápletek, které postupně rozmotávají. Když konečně čtenář či posluchač dospěje k základní kostře příběhu, zjistí, že se vlastně nic nového nedozvěděl a že stopy již od začátku vedly k jediné ústřední osobě - žádostivému synkovi, jemuž nezáleží na štěstí a zdraví milujících rodičů, ale jen na jejich rozsáhlém dědictví.
Z nově nabytých zkušeností by se pak člověk dokonce i měl bát získat nějaké bohatství, snad jen za cenu vlastního života.
Tyto moudra ale opravdu nefungují jen ve fiktivních příbězích vymyšlených bujnou představivostí nápaditého autora, ale i ve skutečném, zcela obyčejném životě.
Média denně informují o řadě případů, kdy děti napadly někoho ze svých příbuzných - ať už ze vzteku, žárlivosti nebo si prostě jen tak musely vybít svou náturu.

Ale zpět k hlavnímu tématu: Co je vlastně ono nefalšované jedinečné štěstí, jež hýbe našimi životy a udává rytmus tlukotu našich srdcí?
Na tuto otázku existuje mnoho odpovědí, a všechny se v něčem liší. Mnoho odborníků se shodlo, že štěstí jako "vlastnost příslušející člověku" neexistuje, že vše řídí jen šťastná "náhoda". Další část odborníků tvrdí, že štěstí je individuálně pociťovaný stav člověka, který si tak rádi připomínáme jen pro to, že trvá právě jenom tak krátce.

"Například východ slunce a vítr ve větvích,
anebo píseň tichou jak padající sníh,
tak to prý nelze koupit za žádný peníze,
jenže zbývá spousta věcí, a ty koupit lze."

Možná právě proto považujeme štěstí za dobrý pocit, stav či nával optimismu.
Další skupina odborníků štěstí přirovnává ke zlaté mušce - je ho spoustu, ale přesto je vzácné; tvoří mračna, avšak přesto je těžké ho zachytit; léta všude, ovšem my ho přesto nevidíme. Přitom se stačí jen krátce podívat kolem sebe a spatřit drobné úlomky štěstí, které skládaje se do sebe tvoří jediné - život.
Cožpak nemůžeme považovat za štěstí, že jsme to právě my, kdo jsme zaseli další radosti do života ostatních. Ani to, že jsme se narodili, totiž nemůžeme považovat za samozřejmost, ale spíše za štěstí - vždyť mnoho takové štěstí přece nemělo. A v takovém neštěstí dokonce ani ty jindy všemocné peníze nepomůžou, ať je jich sebevíc.

"Jó kartón Marborek a taky porcelán
s modrými cibulkami, tapety, parmazán,
pět kilo uheráku nebo džíny Calvin Klein,
tak to možná není štěstí, ale je to fajn."

A opravdu je neštěstí opakem štěstí? O úloze štěstí hovoří mnoho starých legend, avšak jen jedna se zmiňuje o propasti mezi štěstím a neštěstím. Ve zkratce příběh zní následovně:

Za dob, kdy se v Číně stavila Čínská zeď, žil na vesnici moudrý stařec, jenž neměl nic jiného než svého jediného syna a svého jediného koně, který mu vydělával na živobytí. Jednoho dne však kůň utekl z proděravělé ohrady. Za starcem ještě téhož dne přišli z vesnice muži, aby ho politovali: "Jaké neštěstí, že ti utekl kůň!" Stařec se podíval svýma moudrýma očima a pravil: "A jak víte, že je to neštěstí?" Muži vypadali zmateně a odešli.
Druhý den se ztracený kůň objevil i s dalšími pěti koňmi. Ještě ten samý den se opět objevili oni muži a tvrdili: "Jaké štěstí, že máš teď pět koní!" A stařec jen odvětil: "Jak víte, že je to štěstí?"
Dalšího dne si jediný starcův syn vyjel na jednom z divokých koní. Nešťastnou náhodou však spadl a zmrzačil se. K večeru téhož dne přišli do chatrče za starcem ti samí muži co předchozí dny. "Jaké je to neštěstí, že je tvůj sny navždy zmrzačen," tvrdili.
Stařec klidně odpověděl: "Jak víte, že je to neštěstí?"
Následujícího dne přišli na vesnici císařští vojáci, kteří odvedli všechny mladé muže schopné pracovat na krásné Čínské zdi. Na vesnici zůstal z mladých mužů jen starcův syn, jenž by na stavbě nebyl schopen pracovat...

Lidé obvykle považují své štěstí za věc náhody, ale najde se i několik jedinců s neobvyklým názorem. Jeden považuje štěstí za nehorázný blábol, zatímco druhý za ingredienci života. Už z tohoto rozdílu je patrné, komu se štěstí dostává a komu ne...

"Takovej východ slunce je celkem v pořádku,
peníze mám ale radši, ty stojej za hádku,
a proto když se dočtu o zemětřesení
nebo o bouračce, no tak řeknu: K neuvěření!"

Již výše je však zmíněno, že štěstí záleží jen na vaší pohodě a vašem přijetí, zda se o štěstí jedná nebo ne. Pro jednoho člověka může být převelice šťastné vyjet si na slunečný víkend do hor - děkuje neznámým silám, že mu daly příležitost, sílu a potřebné finance...
A už je to tu zase - dokonce i u jedinečného případu štěstí jsou potřebné finance. Peníze prostě v dnešní době hýbou světem, a ani staré dobré štěstí nedá dnešním lidem tolik radosti jako právě ony.
Peníze pro někoho prostě znamenají štěstí, pro jiného zase štěstí znamená mít peníze...

Protože: Štěstí je tak krásná a přepychová věc!!!