Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Říká se: "Jiný kraj, jiný mrav." A u tohoto jevu tomu není jinak, každý z nás se bojí něčeho jiného. Ale existují však výjimky potvrzující pravidlo, těmi jsou lidé, kteří se nebojí doslova ničeho. Tyto jedince můžeme přirovnat k pohádkové postavě statečného Ondráše z pohádky Nebojsa, ovšem zde už můžeme hovořit o psychické nemoci.

Jistě jsme všichni zažili nějakou situaci, kdy nám tuhla krev v žilách nebo kdy jsme si říkali: "Kéž by to byl jen zlý sen!"

Všichni se něčeho bojíme, již od útlého věku nás strach provází v každodenním životě.
S našim růstem se mění i zdroj strachu. U malých dětí je to nejčastěji strašidlo pod postelí nebo ve skříni, u dospívajících jedinců se muže objevit strach z pavouků a u dospělých pak muže být strach vyvolán třeba obavami o svou rodinu.

Strach je vždy doprovázen určitou reakcí na podnět. Nejčastější se strach odráží v našem chování. Člověka, jenž se bojí, poznáme na první pohled. Bývá roztěkaný, je často nervózní, může být i zmatený. Je tedy jasné, že strach v člověku probudí určité fyziologické reakce, což potvrzuje teorii, která říká: "Bojíme se, a proto utíkáme."
Stejně tak existuje teorie, hovořící o tom, že naším chováním si můžeme strach přivodit sami.

Při vyslovení slova strach si každý představí něco jiného, většinou něco špatného. Ale nemusí to být vždy něco špatného, spíše něco, o čem nic nevíme, například smrt.

Má-li člověk z něčeho strach, může se lépe připravit než člověk, který si žádné starosti z této situace nedělá.
Vezměme si kupříkladu zpěváky před soutěží, zde se dělí soutěžící na dvě skupiny. Skupinu, která svůj strach a trému použije k lepší přípravě, tudíž zvýší své šance na výhru a bude lepší než skupina druhá.
Lidé v této druhé skupině nedokáží svůj strach ani trému použít k tomu, aby se připravili tak jako osoby skupiny první, jednoduše to vypustí, protože si řeknou, že je taková věc, jako soutěž, nerozhodí.

Co říci závěrem? Snad jen to, že každému strachu se dá čelit, pokud opravdu chceme. I když to nebude zrovna jednoduché. Obvykle, čím těžší jsou začátky, tím lepší je pocit na konci, že jste to zvládli, ale to už je zase jiná kapitola.