Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Můžete dosáhnout všeho, pokud jste poznali pravdu o sobě: Jste určeni k tomu, abyste dělali práci, pro kterou máte obdarování. Váš život má smysl. Máte povolání. Máte cíl."

Strategie osobnostního rozvoje (SOR), předmět, který se vyučuje na naší škole jako první v republice. Po roce výuky by bylo vhodné trochu zhodnotit tento předmět. Jak moc je pro nás tento předmět důležitý? Skutečně se nějak rozvíjíme? Jaký přínos má SOR? Nebo je to jenom plýtvání časem, všechno je to úplně k ničemu a předmět by se měl ukončit?

Podle mého názoru tento předmět není zas tak úplně k ničemu, ale nepovažuji jej za podstatný. Avšak na druhou stranu, konečně je tady nějaký předmět, ve kterém máme možnost vyjádřit své pocity, myšlenky, dojmy atd. Ne se jenom učit něco skoro úplně nazpaměť, sem tam si pustit nějaké video, ale jinak nic. V SOR máme možnost dělat různé aktivity, jimiž se skutečně rozvíjíme a tím získáváme zkušenosti, které nám k něčemu budou. Taky si v SOR uvědomíme mnoho věci, na něž jsme nikdy nemysleli. Počínaje prací o tom, co jsme v celém školním roce prožili, a že toho nebylo málo, až po večerní otázku: "Komu jsem za celý dnešní den s něčím pomohl?" Člověk si to možná ani neuvědomí, ale skoro za každý den udělá někomu radost, s něčím pomůže. Většinou člověk myslí pořád jenom na to špatné: "To jsem zase zkazil písemku!" Tak to hned povzbudí, když si uvědomí, že udělal někomu radost. Hodně se mi na SOR líbí, že pěkně většinou sedíme v kroužku, a ne stupidně v lavicích, kdy učitel skoro nevidí úplně dozadu, nebo není třeba slyšet, ale hlavně proto, že ten kroužek pěkně stmeluje kolektiv, učitel mi nepřipadá jako někdo víc, ale jako pouze někdo, kdo se nám snaží pomoci, ne jako v jiných předmětech, kde si někteří učitelé asi myslí, že jsou něco víc. Celkově bych řekl, že bez SOR se dá obejít, ale když se v něm někdo bude maximálně snažit, může dosáhnout překvapujících výsledků.

Jsou na nás vůbec poznat nějaké výsledky? Nebo jsme pořád stejní? Já osobně se přikláním k druhé možnosti, tedy že jsme pořád stejní. Ale třeba pro mě je to hodně těžké posoudit, neboť se s třídou vídám každý den, a proto si moc změn nevšímám. Kdyby třeba někdo přišel na začátku školního roku a na konci, možná by nějakou změnu viděl. Ale já žádnou změnu nepociťuji.

Jedna z nejdůležitějších otázek zní: "Pokračovat, či skončit s tímto předmětem, nebo nějak pozměnit výuku?" SOR bych určitě nerušil. Doporučil bych ho vyučovat i jinde co možná nejdřív, protože hodně dětí si vůbec nevěří, vadí jim, že reagují tak či onak, nebo se něčeho bojí a právě v SOR by se měly naučit to, co nejvíc potřebují - někdo trochu sebedůvěry, někdo zase něco jiného. Takže čím dřív, tím líp. A stejně proč končit takto dobře rozjetý předmět? Když už máme tu možnost něco se o sobě dozvědět, zlepšit se v sebeovládání, uvědomit si věci, o kterých vůbec nevíme, proč je děláme, tak to přece nezahodíme, nebo snad ano? To by udělal jenom nějaký nepříjemně hloupý člověk, ale takový se doufám na našem gymnáziu nevyskytují.

Celkově bych předmět Strategie osobnostního rozvoje zhodnotil jako dobrý nápad, ale chtělo by to ještě nějaké změny. SOR také děkuji za to, že i když jsem měl třeba hodně špatný den, večer jsem si položil otázku, komu jsem za celý den s něčím pomohl, a zjistil, že za 24 hodin toho jde stihnout opravdu hodně, vykonat tolik dobra, až se mi hned změnila nálada k lepšímu.

VÍCE INFORMACÍ O TOMTO PŘEDMĚTU:

Strategie osobnostního rozvoje (SOR): http://cmg.prostejov.cz/sor/