Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na otázku, jestli děti školou povinné trpí stresem, je velice snadná odpověď. Ano, trpí! A že ho není málo.

Asi nejznámější je tzv. "školní stres". Pramení z mnoha věcí: ze strachu ze špatné známky, z toho, že dítě neodevzdá nějakou práci včas apod. Původců je ale mnohem víc a v jiných formách než jen ve známkách a v písemkách. Může to být strach ze šikany, o které se sice hovoří málo, ale je tady! A je všude! Původci stresu malého dítěte (ale i většího) mohou být i sami rodiče. Buď za to mohou přímo - dítě bijí či až týrají, nebo je jejich zavinění nepřímé - chtějí po dítěti, aby se učilo, mělo dobré známky a nedělalo ostudu. Ano, chtějí pro svou ratolest jen to nejlepší. Ale malý člověk si to může vyložit tak, že zkrátka musí mít za každou cenu dobré známky, a když ne, dostane výprask nebo ho už rodiče nebudou mít rádi. Tady by nejvíce pomohla lepší komunikace mezi dítětem a rodiči, která je často hodně špatná.

Všechny tyto činitele se postupně kupí, stres se zvětšuje a dítě začne dostávat horší známky. V tom momentě tlak rodičů vzroste, tím se ještě více zvětší míra stresového zatížení, přijdou ještě horší známky a problémy začnou růst exponenciální řadou. Většinou to dopadne dobře, jindy hůře a málokdy (ale přece) úplně nejhůře.

Stres dětí (nejen ve škole!) je vážný problém, který by se měl řešit. Nebude to ale nic snadného, je-li to vůbec v současnosti možné! Složitost tohoto problému plyne hlavně z mnoha navzájem působících činitelů. Měla by se zlepšit vzájemná komunikace dítě-rodina-škola. Každá šikana nebo její náznak, ať už fyzická nebo psychická, se musí tvrdě trestat. Mohla by se změnit i forma výuky. Dnešní systém, kdy většinou rozhoduje několik málo důležitých písemek ročně, je velice stresující. Jde o to, aby učitel hodnotil to, co žák opravdu umí a ovládá, a ne to, na co se "nadře" čtyřikrát do roka při písemkách.

K tomu je ale potřeba také to, aby byli učitelé odměňováni více motivujícím platem. Za ani ne deset tisíc měsíčně se nikdo příliš nenadře. Opravdový a poctivý přístup k žákům dnes vyžaduje učitele, kteří svou práci berou jako poslání. A těm ostatním se vůbec nedivím, protože učitelé by podle mě měli stát na vrcholu platebního žebříčku, nikoliv na jeho spodní hranici.

Je vidět, že problematika stresu malého dítěte není nic jednoduchého, a to jsem dosud psal jen o stresu pramenícím ze školy. Připojí-li se k tomu rodinné problémy (například rozvod, úmrtí, narození dalšího dítěte a další množství rozličných životních situací), je nad čím se zamyslet. Záleží pak na psychice každé mladé duše, jak se s tím vším popere a jak bude pokračovat v životě.