Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kdy by měli studenti začít pracovat a kdy pokračovat ve studiu? Tato otázka se nikomu nemůže vyhnout, a tak bychom se nad ní měli zamyslet v co největším předstihu.

Dnešním problémem je rozhodně přílišná snaha o dosažení co nejvyšší úrovně vzdělání. To způsobuje především velmi rozšířený názor, podle něhož se vyšší dosažené vzdělání automaticky rovná vyššímu platu. Ale je tomu tak skutečně ve všech případech? Tato snaha způsobuje celkové znehodnocení vzdělání kromě těch oborů, které vyžadují velké množství času.

Začněme srovnáním základních škol. Existuje celá řada zaměstnání, ke kterým by uchazečům stačilo základní vzdělání, ale jelikož nejsou příliš dobře hodnocená, drtivá většina žáků pokračuje dále ve studiu. Mohou však tyto pracovní pozice zůstat neobsazené? Nebo je snad začnou obsazovat lidé s vyšší kvalifikací?

Výběru střední školy není věnována taková pozornost, jakou by si zasluhoval. To je zapříčiněno znovu rozšířeným názorem, jenž v podstatě odsuzuje lidi, kteří by snad neměli maturitu. Potřebujeme ten kus papíru k něčemu? Či je to jen nový požadavek zaměstnavatelů při obsazování míst, na která dříve stačily základní školy? Také je velmi nelogicky opovrhováno obory zakončenými výučním listem. Zde totiž přichází na řadu otázka, zda student, který si dobrovolně vybral takový obor, jehož studium ho zajímá, a tedy bude pravděpodobně ve své profesi dobrý, nebude mít lepší uplatnění než středoškolák, jenž "nějak prolezl". A to i na úkor výučního listu namísto maturity. Tady se objevuje nový problém, protože tyto pracovní pozice jsou již příliš specializované a nemohou být obsazeny nikým jiným. Nebude se tedy se vzrůstající poprávkou zvyšovat i platové ohodnocení? A nebude v takovém případě již pozdě?

Čím dál více už lidem přestává stačit i maturitní zkouška a pokračují tedy dále ve studiu na vysokých školách. Nutně se však musí projevovat schopnosti a znalosti jednotlivých uchazečů. Ti, kteří mají už od střední školy jasnou vizi o svém budoucím uplatnění, nemají s univerzitou sebemenší problém. Pak tu ale máme i skupiny, které již dávno měly na různých úrovních ukončit snahu o absolvování dalších útrpných let ve škole, během nichž zatím největším úspěchem bylo složení maturitní zkoušky na první pokus. Tím dochází k dalšímu snižování úrovně, tentokrát vysokých škol. Většinou jsou však stejně přijati pouze na obory, jejichž uplatnění se téměř rovná nule, a tím snižují šance i dalším, skutečně v těchto oborech zaujatým studentům. Nevyřešilo by tento problém zavedení školného? Skutečně by studovali lidé obory, jež je nezajímají, kdyby za to ještě museli platit?

Podle současných trendů bude docházet ke stálému prodlužování studia, což dokazuje i vláda zaváděním dalšího ročníku povinné školní docházky - posledního roku v mateřských školách. Můžeme tento vývoj ještě zvrátit? Půjde ještě někdy školství přirovnat k různě hrubým sítům? Nebo snad budou tato síta stále děravější? Já v této souvislosti nejsem příliš velkým optimistou.