Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami.
I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo.
A viděl Bůh světlo, že bylo dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy.

Takhle začíná Bible, Písmo svaté. Již před více než třemi tisíci lety bylo tedy světlo považováno za symbol čehosi dobrého a pozitivního. A nepřítomnost světla, tedy tma, označovala špatné věci a události.

Málokdo si uvědomuje, že čeština je doslova protkaná světlem, respektive odkazy na něj. Říkáme, že se někomu rozsvítí v hlavě, problémy si vysvětlujeme, vyjasňujeme a osvětlujeme. Šťastný člověk je rozzářený a vyzařuje z něj dobrá energie. Doufáme, že nás čekají světlé zítřky a jasná budoucnost.
Uvedl jsem pouze několik málo formulací obsahujících zmínku o světle, ale i tak snadno vidíme, že jsou zásadně pozitivní.

V naší mluvě se ovšem vyskytuje i opak světla, tedy tma, někdy také symbolizována černou barvou. A tu naopak provází negativní aura.
Člověk brzdící pokrok a obhajující zastaralá fakta bývá označován jako zpátečník či zastarale tmář. Všechny špatné epizody lidské historie jsou označovány jako doba temna. Když nás někdo rozzlobí, zatmí se nám před očima a vyhrožujeme, že mu to pěkně vytmavíme. V pohádkách zlí černokněžníci ubližují princeznám a dávají tak vyniknout své temné stránce.

Nudná slovníková definice popisuje světlo jako "elektromagnetické záření o vlnové délce přibližně 390-790 nm, jehož vlnové délky světla leží mezi vlnovými délkami ultrafialového záření a infračerveného záření." Já si ovšem myslím, že světlo je pro člověka bezesporu něco víc než pouze značně abstraktní, elektromagnetické záření.