Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Svoboda slova pro většinu lidí znamená říkat si, co chceme. To přeci můžeme, je to tak v zákoně. Můžeme křičet své myšlenky do světa, pokud chceme.
Avšak některým lidem se to nelíbí.

Zpravidla v režimových zemích se vůdci rozhodli, že své občany umlčí. Ano, donutili je, aby přestali mluvit, ale i tak se bouří. Jak je to vůbec možné? Diktují jim, co si myslet, jak se chovat, ale zapomněli na důležitou věc. Myšlenky. Pokaždé, když chceme něco říct, tak se zamyslíme, ne snad? To z myšlenek vychází naše slova. Ale to každý ví, jak je tedy možné, že tito vůdci nedokáží zabránit povstání. Zaslepili i sami sebe? Nebo jsou kořeny pobouření v jejich zástupcích? Věří svým lžím a zapomenou, že lidé stále myslí?

U nás má každý svá práva. Práva mluvit. Máme internet, noviny, televizi, sociální sítě. V těchto médiích nalezneme spoustu informací, avšak některé nejsou pravdivé. Hltáme lži jako slovo Boží. Tyto nepravdivé informace ovlivňují naši svobodu. Jak? Pomocí našeho myšlení. Informace, jež vídáme, bereme jako pravdivé. Tím se nám zavrtají do našeho mozku, nahlodají naše přesvědčení a změní myšlenku, tedy i naše slova. I přes to vše, co říkáme, vypouštíme to z našich úst dobrovolně. Nebo ne? Máme svou svobodu slova? Podle zákona ano. Ale svobodu myšlení nemáme. Jsme ovlivněni. Je důležité mít obojí.

Bez takové svobody se žije hůř. Ať je jakákoli. Jak ji získat zpět? Možná brát informace v médiích s nadhledem. Možná jinak. Pomůže nám to vůbec? Je snad lepší žít jako malá ovce v obrovském stádu? Nechat se unášet proudem? Žít jednoduchý život, myslet si to, co ostatní chtějí?

Nebo taky ne. Můžeme být černá ovce, můžeme jít proti proudu. Můžeme žít komplikovaný a těžší život, ale budeme si moci myslet, co se nám zamane.

Stačí jen chtít. Můžeme mít svou svobodu!