Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zní to jednoduše, že? Pokud si to jen takhle přečtete, vlastně nic složitého tam ani najít nemůžete. Je jedno, jestli stojíte na startu běžeckého závodu, na počátku své pracovní kariéry nebo v samoobsluze. Prostě se jen postavíte na start a jakmile to okolnosti dovolí, vydáte se okamžitě a přímo za svým cílem.

Onen start může znamenat cokoliv... Může to být čára na běžecké dráze, na které se řadí běžci, pro někoho to může být jeho vzdělání, pro jiného zase třeba postel, ve které každé ráno startuje svůj den. A jsme u toho! Může to být dalších tisíc věcí a okamžiků, pro každého člověka docela jiných, odlišných a přesto jistým způsobem stejných. Ať už tedy start znamená cokoliv, jisté a nepopiratelné je, že na něm vždy něco začíná.

Každý, kdo stojí na startu, má většinou nějaký cíl. Cíl nebo cíle, to je prakticky jedno, protože většinou stejně musíte nejdříve doběhnout na jednu metu a pak teprve pokračovat na tu druhou. Tím se vlastně dostáváme také k tomu, že po čase se jeden cíl sám změní ve start, ze kterého začínáte cestu k další metě. A takhle to pokračuje dál a dál... Čím více cílů máte, tím těžší je pro vás všech dosáhnout. Proč? To máte jako se sušenkami - čím víc jich sníte, tím těžší je pro vás sníst další, protože váš žaludek má jen omezenou kapacitu.

Asi nejtěžší věc na tom všem je postavit se na tu pomyslnou počáteční čáru. Ať už si pod tím startem představíte cokoliv, vždycky to stojí spoustu odvahy a úsilí se na něj vůbec dostat. Strach z neúspěchu, marná snaha, nervozita z úkolu - tohle jsou většinou nejčastější obavy na samotném startu. Ne nadarmo se říká, že na začátku je to vždy největší boj a že právě tam se rozhoduje o vítězi. Jakmile pak překonáte počáteční útrapy, zbytek cesty nejspíše půjde jako po másle. Jeden úkol za druhým, s každým úspěšným startem roste sebevědomí, sebedůvěra a odměna na sebe nenechá dlouho čekat...

Proč ale na startu máme největší strach? Je to snad strach z neznáma, z něčeho nového a nečekaného? Máme snad strach, že nám sušenka nebude chutnat? Těžko říct... A to jsme se zatím ještě nedostali k soupeřům!

Je velký rozdíl stát na startu sám nebo tam postávat se soupeři. Na jednu stranu pro vás protivníci mohou být motivací, inspirací a metou, kterou chcete překonat. Na straně druhé představují jisté nebezpečí, strach i hrozbu toho, že vám spořádají vaše sušenky. A to už vůbec nemluvím o tom, že i když kolikrát stojíte na startu sami, sami si vytváříte imaginární protivníky, kteří vás jen stresují.

Jak již bylo řečeno, šance, že soupeře porazíte v čestné bitvě, aniž byste se s ním utkali na startu, je mizivá. Samozřejmě můžete vyrazit dřív a získat tak náskok. Nebo můžete soupeři podrazit nohu či mu nabídnout jednu sušenku za to, že vás nechá vyhrát; ovšem to platí pouze za podmínky, že soupeřů není víc, než máte sušenek! Záleží pouze na každém, jak se k tomu postaví. Budete mít z toho ale pak dobrý pocit, když vyhrajete podvodem či nečestně?

Jako každý jiný tvor i člověk má své silné a slabé stránky. To na startu může hrát důležitou roli. Někdo má rychlý start, jiný si dokáže zvolit lepší dráhu, další zase umí odhadnout, jaké sušenky mu budou chutnat, i když žádné takové předtím neměl. Právě všechny tyto schopnosti rozhodují, kdo na startu bude úspěšnější. Všichni ovšem děláme chyby, a tak je možné, že i ten nejlepší, nejstatečnější a nejhladovější závodník na startu klopýtne a může to pro něj mít fatální následky. Protože když vám jedna sušenka zaskočí, ostatní stihnou sníst další dvě, zatímco vy zápasíte stále s tou první... Je to ale spravedlivé? Je správné, aby o celém závodě rozhodla pouhá setinka či vteřinka zaváhání, i přestože je ten závodník suverénně nejlepší?

Důležité je rovněž si uvědomit, že spousta lidí si svůj start vůbec neuvědomuje a berou ho jako samozřejmost. Snad až tehdy, když se jim jednou nevydaří, se nad tím pozastaví a začnou přemýšlet, jestli ty sušenky opravdu už nejsou zkažené. Nebo možná taky ne...

Start je opravdu pro všechny závodníky stejný a bez toho, aniž byste se na něj postavili, soupeře neporazíte. Ovšem cesta k němu je pro každého jiná. Pro někoho může znamenat úspěch se na něj vůbec probojovat, pro jiného je účast na startu samozřejmostí. Troufám si říct, že člověk, jenž si cestu na ten svůj vysněný start musel vybojovat, bude ve finále úspěšnější než ten, který se na něj dostal třeba jen díky tomu, že by si za své peníze mohl koupit více sušenek. Když už ale v sobě člověk najde tolik síly, aby se na té dlouhé startovní čáře ocitl, je jedno, kdo proti němu stojí, protože jak váš soupeř, tak i vy máte na začátku stejný počet sušenek a také stejný cíl. A v cíli vyhrává ten nejrychlejší a nejhladovější...