Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Byl to mladý chlapec, původem z amerického Ohia, o jehož pracovitosti, cílevědomosti, ale i nesmírnému talentu se vyprávělo na míle daleko. Leckdo se nad jeho vynalézavou povahou pousmál, sousedé se snažili rodiče permanentně přemlouvat, aby synka s neobyčejným zájmem o vědy poslali o třídu výše, ale ti, stojíce nohama pevně na zemi, nevěřili, že by něco takového bylo pro jejich mladého Thomase adekvátní.

Od práce ho spíše odrazovali, ale kýženého výsledku tím nedosáhli. Thomas pracoval nepřetržitě ve dne v noci s takovým zápalem, že dříve či později muselo dojít k nějakému úrazu či nehodě. A tak se také stalo, že při testování chemikálií, kterých byl sklep malého domku v rodném Ohiu naplněn k prasknutí, malý Thomas částečně ohluchl. Zranění bylo sice nepříjemné, ale v práci ho ani v nejmenším neodradilo. Studia dokončil kvůli nezájmu ostatních předmětů jen tak tak, a ačkoliv nevěděl, kam se budou jeho kroky ubírat - kroky mladého studenta s nevalnými výsledky -, přihlásil se na místo novináře. To mu ale velký úspěch nepřineslo. Rozhodl se proto stát se telegrafistou.

Dalo by se říct, že jeho práce se mu stala nejvážnější chorobou, nevěděl jak, a ani neuměl přestat. Chtěl tvořit a přemýšlet, liboval si v problémech, které nemohl vyřešit nebo jejichž řešení se dostavilo až o několik let později. Lidé toho kdysi roztomilého chlapce považovali za blázna, který nyní prchá z domu, jenž mu nahrazuje práce. Skutečně se přestěhoval do tehdy malého městečka zvaného Menlo Park. Finančně si nevedl v té době vůbec špatně, a proto ho místní obyvatelé přijali s otevřenou náručí, dokud nezjistili, jak si záhadný pan Thomas vlastně žije. Od té doby se ho stranili. Jemu to ale nevadilo, ba právě naopak, byl vděčný za klid, který mu svou lhostejností dopřávali. Nedbal na cizí názor, na nálady. Skutečný cit ho zastihl nepřipraveného a neznalého, protože své mládí strávil prací v garáži ve společnosti chemikálií. Svůj deficit ale, zdá se, nyní dohnal. Trpělivější a pokornější ženu si snad přát ani nemohl, byla mu oporou tak, jak slíbila, tedy v časech dobrých i zlých, dokud je její smrt nerozdělila.

Thomasův smutek se ale neprojevil jinak než prací, která mu nyní zemřelou ženu nahrazovala. Všechny krásy světa se mu záhadně zúžily na jeho pracovnu. Místo, které mu bylo ztělesněním ráje. Pracoval tak ustavičně, že se výsledek dostavil brzy.

Nejprve přišel newyorské burze vhod jeho tiskací telegraf, načež následoval úspěch sčítacího zařízení, prvního gramofonu a nedlouho na to vynález největší - žárovka, která v jeho podání vydržela svítit celých 13,5 hodiny. Lidé, kteří se rozhodli započatou práci Thomase Alvy Edisona dokončit, museli mít stejné zapálení pro věc jako on, který na vrcholku sil pravil, že tajemství úspěchu člověka v životě není dělat to, co se nám líbí, ale najít zalíbení v tom, co děláme.

Edison žil v době nových objevů a pokusů, tedy v době, jejíž výsledky jsou zdrojem informací dnešní doby, což ale neznamená, že na nás tu nic nového nečeká. Ve skutečnosti nikdy nebudeme dělat jenom věci, které nám jsou příjemné a které skutečně dělat chceme, ale vždy k jejich řešení můžeme přistoupit dvěma způsoby - buď se k problému postavíme čelem, a budeme se snažit hledat to pozitivní, nebo ne, a práce nám tak bude ještě nepříjemnější, než ve skutečnosti je. Chtěl snad autor prostřednictvím tohoto citátu říct, že člověk by měl najít zalíbení v práci jakéhokoliv druhu a nestavět se k neznámému či nepříjemnému zády? Nebo že má člověk dělat jenom práci, ve které zalíbení najde, a pak už nebude mít potřebu tvořit produkty jiného druhu? Nebo chtěl jednoduše říct, že život se má brát s nadhledem a optimisticky?

Není otázkou štěstí nebo neštěstí, jestli se naše práce povede tak, jak si přejeme. Člověk může vytčeného cíle získat dvěma způsoby, a to talentem, nebo ustavičnou prací. Ale i talent se musí rozvíjet. Všichni nejsou bezejmenná kolečka jednoho stroje, každý člověk je osobnost. Tyto osobnosti jsou ale odlišné a odlišnými je dělá přístup nejen k práci, ale i k životu obecně.