Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Viděli jste už mnohokrát na ulici i jinde mateřskou školu na procházce? Koho by nepotěšil pohled na průvod drobečků, kteří se drží za ruce, spokojeně capou a důvěřivě se velkýma očima dívají na svět.
Proletme v naší fantazii časem a zkusme si představit tutéž množinu lidských bytostí tak řekněme o deset patnáct let později, kdy už jsou z nich téměř dospělí lidé. Jaká to proměna! Kde jsou ty doširoka otevřené oči, kde je ta nevinnost? Pozorujete někdy výrostky obojího pohlaví, třeba gymnazisty? Kde je ten moment, kdy dosud nevinná ústa vykřikla první hrubost? Odkud se vzala ta lhostejnost v očích? Ta arogance a vulgarita v chování i v řeči?
Někdy mám pocit, že žijeme v iluzi, že dobré chování je nám dáno od přírody jako třeba prsty nebo slepé střevo. Že slušnost je nám vrozená a není třeba ji pěstovat. Přitom to jediné, co je člověku od narození samozřejmé, je nevinnost. Všechno ostatní, slušnost i darebáctví, se učí příkladem, vzory a normami kolem sebe. A jsem dost starý na to, abych viděl, jak ty normy slušnosti poklesy.
Tato země měla vždy daleko do noblesy. Po staletí tu chyběla aristokracie, její vzor. Stalo se u nás tradicí, že slušnost a dobré chování bylo předmětem posměchu a že hulvátství usnadňuje životní cestu. Snad ty minulé generace našich pradědečků a jejich dědečků držela trochu na uzdě pravidelná vštěpování z kazatelen. Slušní lidé se uměli a mohli vyhýbat darebákům a neslušným místům. Teď mi ale ty ostůvky slušnosti připadají čím dál menší a menší.
Tak nevím.
Kdopak asi ukáže těm drobečkům, kteří ted objevují svět, co je to ohleduplnost, čest, laskavé chování a smysl pro spravedlnost? Pan farář nebo televize asi těžko. A tatínkové? Co se ti chudáčci asi naučí od tatínků? A co z nich vyroste?
Tady, přiznávám se, mi dochází humor.