Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý z nás se už určitě zamyslel - ač třeba jen na chvíli - nad tím, co nám poskytuje naše moderní doba. Všichni žijeme v uspěchaném světě plném všelijakých vynálezů, zlepšováků a domácích elektrických pomocníků. Trhy jsou denně bombardovány smrští nových a lepších produktů, lékaři dokáží pacientovi nahradit poškozené srdce srdcem novým, a tak oddálit smrt, a lety do vesmíru už zdaleka nejsou jen pomatené představy snícího básníka.

Bezpochyby k největším vymoženostem patří mobilní telefony. Mnozí si už nedokáží život bez nich představit. Mohu říci, že já jsem jeden z nich. Tuto zajímavou krabičku s malými tlačítky jsem poprvé spatřil už jako malý kluk a hned jsem si pomyslel, že se přeci nemůže na trhu dlouho udržet. Opak byl ale pravdou a tentýž rok jsem dostal k Vánocům svůj první mobil. Jednoduše to byl moderní trend a jeden z dalších technických produktů, po kterém jsem tajně toužil.

Ovšem nic nepracuje jen tak. Telefon není přeci perpetuum mobile. Musí se nabíjet elektřinou přes malé přenosné akumulátory. Jaký má vlastně elektřina pro život člověka význam? Díky ní máme světlo i teplo. Při pohledu z okna v nočním šeru se mi naskýtá pohled na stovky žárovek, jak hltají elektřinu a vzápětí ji mění na světlo.
Ale může být tato neviditelná síla i poslem smrti? Několikrát jsem kvůli své neopatrnosti pocítil účinky elektřiny na vlastní kůži a nebylo to vůbec příjemné. Neopatrnost však nemusí být jediným důvodem ke zranění. Z tohoto důvodu mě už nepřekvapí, když se druhý den dočítám v novinách o elektrickém zkratu, jakožto příčiny požáru činžovního domu. Říká se, že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. Myslím, že tuhle moudrou větu bych řekl i o elektřině.

Netrvalo dlouho a po vynálezu proudu začaly vyrůstat po celém světě jako houby po dešti první jaderné a později i větrné či vodní elektrárny. Ano, elektřina je jedním ze základních a nejdůležitějších nosných pilířů lidstva, bez něhož by se v okamžiku zhroutila i ta nejmocnější země a stala se bezmocnou.

Toho by mohly ihned využít jiné země a zaútočit. Největší technickou injekci dostaly neoddiskutovatelně zbraně a jejich vývoj. Jaká by byla asi první slova dávných husitských vojsk, kdyby viděli ničivou sílu moderních armád? A jak by vlastně zněla jejich válečná píseň, kdyby místo hradeb z dřevěných vozů postavili tanky? Když se podívám na technický pokrok člověka, udělalo lidstvo opravdu velký krok od doby, kdy se lidé mlátili větvemi a ohřívali se u ohně.

Bohužel při dalším pohledu na nové zbraně se u mě objevuje nejistota, strach a pochybnosti, jestli se touto cestou neodsuzujeme k záhubě. Milióny dolarů a eur mizí ve chřtánu stále lepších a smrtonosnějších zbraní, ať už jsou to zbraně střelné, jaderné nebo biochemické. Svět, jak ho známe, může být zničen v okamžiku jadernými hlavicemi. Domnívám se, že až takovou mocí by neměl nikdo disponovat.

Všichni žijeme v době, jež přináší spoustu možností, projektů a vynálezů. Někdo by mohl samozřejmě namítnout, že kvůli pokroku přicházíme o některé nezapomenutelné zážitky. To však vynahrazuje ohromná možnost volby ve všem, co bylo kdysi nepředstavitelné nebo nedosažitelné. Nesmíme však zapomínat, že tímto stále rychleji se rozvíjejícím pokrokem můžeme zničit vše, co se vyvíjelo po tisíce let.