Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Co je to láska?" Láska je cit od začátku do konce protikladný a rozporuplný; tak jako oheň hřeje a zároveň pálí, tak i láska přináší nejen žár, ale i spáleniny. Zamilovanost, citové okouzlení či zalíbení mohou být bouřlivější a vřelejší než láska, přednosti milovaného člověka narůstají před milujícím zrakem do netušených rozměrů, jeho nedostatky jsou vidět leda pod lupou a někdy ani není jasné, zda milujeme konkrétního člověka nebo "zrakový klam". Zamilovat se je snadné, zato mít rád, vzbuzovat a dávat lásku je těžké. Když spolu lidé ještě nežijí nebo nejsou-li manželé, je láska mezi nimi sváteční, není tak těsně spojena s všedním životem. Mít "růžové brýle na očích" má své neodolatelné kouzlo. Lidé se při schůzkách chovají lépe než obvykle a jeden pro druhého jsou zdrojem radosti.
Oproti tomu život ve společném soužití je láskou běžných dnů, láska už nezabírá celý "první plán" života, uskrovnila se, aby udělala místo všedním starostem. Vstupuje do každodenního života, začíná obrůstat zvykem a ten lásce nemusí prospívat. Někdy ji naopak prohlubuje. Síla zvyku zpevňuje křehké nitky citů a vztah se stává hlubší a trvalejší. Avšak jsou všichni schopni lásky? Myslím si že ne. Lidé spíše egoistického zaměření jsou snad schopni náklonnosti, zamilovanosti, příchylnosti, ale to je všechno. I oni však v sobě mohou vypěstovat schopnost cenit si jeden druhého. Dobrý rodinný život může ostatně existovat i bez lásky - pokud mezi partnery panují dobré vztahy, pokud k sobě cítí přátelství, sympatii či vděčnost, ale já si nejsem zcela jistá, jestli bych mohla bez lásky začít s někým žít. Pravděpodobně ne.
Podle mého názoru čím víc mají manželé či životní druzi blízkých stránek, tím lépe je jim spolu. Důležitá je vzájemná slučitelnost jejich citů, povah, temperamentů, slučitelnost názorů, zájmů, zvyků, jednání a chování. Myslím tím takovou slučitelnost, která znamená blízkost, podobnost, nebo takovou rozdílnost, kdy charaktery, názory či zvyky si nejsou navzájem nepřátelské, ale naopak se doplňují. Jako se sobě podobají různé druhy jednoho stromu, jako slova jež se rýmují. Lásku, a ještě více zamilovanost lze přirovnat k živelné síle, která sama přichází a sama odchází. Slučitelnost je častěji výsledek našich snah a úsilí. I když úplná slučitelnost se zřejmě vyskytuje jen zřídka. Pro dobré vztahy obvykle postačuje řekněme "mnohostranná slučitelnost".
Jistě mi dáte za pravdu, že ve spokojeném partnerském vztahu či v manželství neexistuje dlouhé uražené mlčení a vleklé hádky, domlouvání je pokud možno přátelské a podle konkrétní situace rozhoduje o něčem muž a o něčem žena. Lidé v harmonických rodinách si vzájemně věnují dost pozornosti. Ne z povinnosti, ale proto, že mají jeden o druhého zájem. Dokáží odhadnout psychický stav toho druhého a podle toho jednat. Vzájemný kontakt by neměl být vynucován. Jsem si jistá, že spokojená rodina vyrůstá ze tří vyrovnaných citů: z partnerské lásky, rodičovské lásky a lásky dětí k rodičům. Síly citů se při dobrých vztazích navzájem umocňují. Taková kombinace vytváří tu nejlepší psychologickou atmosféru i zázemí pro život dospělých a vývoj dětí. Manželství, nebo chcete-li partnerství, staví člověka do nové životní situace - není už předmětem všestranné péče ani osamělcem, kterého tíží jeho samota. Není už "ostrovem", ale souostrovím, je částí nového systému "my" a do značné míry na něm záleží, jaký bude další společný život. Rodina by měla být - obrazně řečeno - přístavem, útočištěm a oporou. Rodinný život je složité umění. Víme o něm málo - ani si někdy neumíme představit, jak moc v tomto umění tápeme. Ještě než jsem měla děti, měla jsem jasnou představu o tom, jak budu své děti vychovávat. A nyní bývám občas úplně bezradná. Skutečnost je totiž zcela jiná, než naše sny a představy a je jen na nás, jak moc se našim představám přiblížíme.

ZÁVĚR:

Ve staré Indii vznikla následující úvaha:

Lidské náklonnosti pramení ze tří zdrojů - z duše, rozumu a těla.
Náklonnosti duše rodí přátelství.
Náklonnosti rozumu rodí úctu.
Náklonnosti těla rodí touhu.
Splynutí tří náklonností rodí lásku.

Pod rouškou naivního schematismu vystihuje tato metafora svým způsobem podstatu lásky, která se zmocňuje celého člověka.