Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Autobus. Autobus a v něm plno lidí. Někdo spí, jiný si čte či poslouchá discman. Jen jedna dívka vypadá jinak. Zdá se, že přemýšlí. A o čem asi? Přemýšlí nad minulostí, přítomností a zkouší nahlédnout i do budoucnosti. Není to lehké, někdy se usměje, jindy však přes její tvář přelétne stín nepěkných věcí minulých.
Už od základní školy to neměla lehké. Ostatní děti se jí smáli, nadávali ji do "tlustoprdů" a šprtů. Nikdy nepoznala bezstarostné: "Ahoj, co děláš o víkendu?" Nikdy jí to nikdo neřekl. Popravdě, skoro nikdo se s ní nebavil. Myslela si, že má kamarádku, ale ta ji zradila a začala ji pomlouvat všude, kde to šlo. Ta dívka nechápala proč. "Copak jsem doopravdy tak ošklivá?" říkala si. Ne, ta dívka nyní ví, že to tak není a nikdy nebylo. Byla prostě jiná. Nezajímala se o to, která celebrita s kým chodí. Místo toho raději četla. Poté si ta dívka dala přihlášku na gymnázium a dostala se. Doufala, že se vše změní, a to se jí také vyplnilo. V ten rok poznala nejlepší kamarádku, kamarádku pro kterou by byla ochotna udělat cokoliv. Ale i život ve škole byl lepší. Našla zde kamarády, kteří ji neodstrkovali a bavili se s ní. Zažívala a stále zažívá nejšťastnější roky svého života.
Ptáte se, co bude dál? Bohužel nebo bohudík ani sama dívka to neví. Může jen doufat a uvažovat. Věří, že se dostane na vysokou školu, vystuduje ji a najde si dobrou práci. Avšak nic nemusí být takové, jaké se zdá. Vše se může během jedné hodiny, minuty či sekundy změnit. A proto si myslím, že v životě nestačí jenom přežívat, musíme žít svůj život naplno a užívat si každou jeho vteřinku, jako by byla poslední. Myslím si, že život je příliš vzácný, než abychom ho promarnili. I ve špatných věcech je něco dobrého, i když se to nejdříve nezdá.
A ptáte se, kdo byla ta dívka a jak tohle všechno vím? Ta dívka v autobuse jsem byla já. A ačkoliv nebyl můj dosavadní život dokonalý, jsem s ním spokojená a kráčím vstříc novým zítřkům.