Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vánoce v naší rodině jsou velice úzce spjaty s lyžařským pobytem v malebném koutu západních Tater, a to v Roháčích, kam pravidelně jezdíme, já a táta, už deset let.
Každoročně 25. prosince brzy ráno vyrážíme na naši tak oblíbenou a očekávanou cestu. Zanecháváme doma rozhořčenou maminku, která se ještě nesmířila s tím, že její narozeniny, které má naneštěstí právě na druhý svátek Vánoční, musí trávit bez nás, stejně jako Silvestr a Nový rok. My se ovšem nechceme okrást ani o hodinu pobytu na námi tak milovaném místě a nechceme ztratit ani minutu z možnosti zlepšit se v lyžování - proto zanecháváme doma vždy lamentující maminu.
Proto všechny naše Vánoční svátky vypadají úplně jinak než v jiných rodinách. Vlastně slovo "Vánoce" pro nás neznamená sedět doma u televize, cpát se cukrovím a bramborovým salátem, ale právě naopak, pro nás to je čas sportu a stravy ve znamení polévek z pytlíku a konzerv. Z těchto důvodů si naše rodina dělá čím dál tím menší hlavu z předvánočního bláznění. Každým rokem v naší domácnosti ubývá vánočních zvyků a tradic. Proto už u nás nevoní cukroví. Kapra jsem nevraždili nikdy a už jsme se i připojili k ochráncům přírody a držitelům umělých stromků. Jediné co se u nás ještě udržuje je bramborový salát, který ovšem nakonec stejně končí v koši, a starodávný zvyk s hvězdičkou v krásném červeném jablíčku z vlastních zdrojů, přestože se nám už mnohokrát osvědčilo, že křížek nebo hvězdička či dokonce červ následující rok nijak neovlivní, neboť má každý své stinné i světlé stránky.
Někdo by se mohl divit a tvrdit, že to je hloupost takhle si kazit svátky klidu a pohody, stejně jako tvrdila má o rok starší sestřenice, dokud s námi nevyrazila na naší tradiční Vánoční cestu, a teď si už nedokáže představit, tak jako já, Vánoční prázdniny bez lyží a strastiplné cesty přes celou republiku. Občas zaváhám a nevím, jestli není lepší sedět doma v teple v rodinném kruhu uprostřed slavnostně uklizeného a nazdobeného bytu a koukat na pohádky, ale v okamžiku, kdy dorazím do oné horské vesničky a začnu rozeznávat známé vždy se usmívající tváře, všechny pochybnosti mě rázem opustí a já vím, že na přes rok to bude stejné!