Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když se řeknou Vánoce, mnohý člověk si nejspíš představí nadělování dárků, pohodovou atmosféru, rozzářené úsměvy dětí u stromku, koledy nebo jen posedávání na gauči a sledování našich starých pohádek. Je tomu ale skutečně tak?

Možná by mi mohl někdo odporovat, ale sám si myslím, že označovat Vánoce za něco jako svátky klidu a míru, je hodně přehnané označení. Jistě, při štědrovečerní večeři panuje poněkud uvolněná atmosféra, ale jinak si myslím, že je vše právě naopak.

Dle mých vlastních zkušeností bych Vánoce spíš nazval svátkem stresu, paniky a především neustálého spěchu, kdy se všichni snaží, aby vše bylo naprosto dokonalé - cukroví napečené, stromeček pečlivě ozdobený, koberce vyluxované, pavučiny vysmejčené a bůhvíco ještě. Opomíná se tak na to nejdůležitější. Svátky nemají být o tom, že to u nás bude vypadat hezky, ale že si všichni po tom dlouhém únavném roce sedneme, odpočineme si a zavzpomínáme na to, co nám dal, nebo naopak vzal.

Domnívám se, že se tomu ve většině našich domácností neděje, ale řídí se to prostým scénářem. Zapomíná se tak na to podstatné. A to, že Vánoce nevznikly kvůli dárkům, jak nám mnohá média vtloukávají pod diktaturou marketingu do hlavy, ale proto, abychom uctili památku narození malého Ježíška v Betlémě. Dle mého názoru se ani on, Marie, Josef či kdokoliv jiný nezaobírali tím, zda se dárky od tří králů, pastýřů a mnohých jiných budou líbit, ale spíše tím, že jsou spolu a mají se rádi.

Mám za to, že klid v našich domácnostech už dnes není o Vánocích prakticky možný. Každý totiž vyzvídá nebo se alespoň snaží zjistit, co by ten druhý chtěl, případně, co od něj může pod stromkem, který nám byl mimochodem pod vlivem rafinovaného marketingu v minulosti vnucen, očekávat. Nikdo tak není klidný, zda jeho dárek bude dražší, levnější nebo zda dokonce nebude jakousi zbytečností, co nakonec skončí zastrčená někde v kumbále či v lepším případě někde na polici v pokoji.

A co mír? S tím je to dle mého naprosto stejné. Jak už jsem naznačil, stres nám zakazuje zůstat klidnými, a proto se někdy chováme nepatřičně, nedůstojně, zbrkle nebo dokonce natolik protivně, že to v mnohých vyvolává smutek, zlobu či dokonce nenávist, čehož já upřímně lituji.

Proto si myslím, že bychom si konečně měli ujasnit, proč tyto svátky slavíme. Ne kvůli dárkům, cukroví, stromku nebo uklízení, nýbrž proto, abychom byli všichni pohromadě a strávili tak chvíli v klidu a pohodě, než nám ji zase naše každodenní povánoční činnost vezme.