Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Myslím si, že pocit být vždy druhým, může být pro člověka velmi těžký a často pociťovaný. Je to jako nekonečná cesta, na které se neustále snažíme dosáhnout něčeho, co se nám vždycky zdá být nedosažitelné. Je to cesta, kterou často nazýváme soutěží, ať už s ostatními nebo sami se sebou.

Ve světě, který je plný srovnávání a měření úspěchu podle vnějších standardů, je snadné upadnout do pasti věčně druhého. Když se stále porovnáváme s ostatními, ať už ve škole, v práci nebo dokonce ve svém osobním životě, může to vyvolat pocit méněcennosti a nedostatečnosti. Ať už je to ve srovnání s úspěšnějším spolužákem, talentovanějším kolegou nebo dokonce se sebou z minulosti, vždy se zdá, že někdo jiný je o krok před námi. Domnívám se, že soutěživost je přirozenou součástí lidské povahy a může být motivujícím faktorem k dosažení osobního růstu a úspěchu. Ale když se tento pocit stává příliš dominantním a ovládá naše myšlení a jednání, může to vést k negativním důsledkům. Nedostatek sebevědomí, stres, úzkost a deprese jsou často spojeny s přetrvávajícím pocitem, že jsme vždy druhými.
Myslím, že je třeba se zamyslet nad tím, jaká je role společenského očekávání a tlaku v našem vnímání sebe sama. Jak často si sami klademe nepřiměřené nároky a cítíme se zklamaní, když je nedokážeme splnit? Jak moc jsme ovlivněni sociálními médii a dokonalými obrazy, které nám předkládají, a jak to ovlivňuje naše vnímání sebe sama a světa kolem nás? Zamysleme se také nad tím, jak se můžeme naučit přijímat sami sebe takoví, jací jsme, a ocenit své vlastní úspěchy a hodnoty. Jak můžeme přestat porovnávat sebe s ostatními a místo toho se soustředit na to, jak můžeme být nejlepší verzí sami sebe? Jak můžeme najít radost a naplnění v malých věcech, které děláme každý den, bez ohledu na to, jaký je náš společenský status nebo úroveň úspěchu?
Dlouho mi trvalo, než jsem si na tyto otázky dokázala odpovědět. Často jsem hleděla na lidi s cedulí na čele, kde bylo napsáno: "Číslo 1". Domnívám se, že jakmile začneme oceňovat úspěchy ostatních, uspějeme též. Když jsem se pod číslem jedna konečně objevila já, rozpoznala jsem lidskou závist na ostatních. Procházela jsem něčím podobným. A proto si myslím, že je důležité to těm pod námi nedávat sežrat a jejich závist tak prohlubovat.

Nakonec bychom měli pamatovat, že věčně druhými se cítíme nejen v soutěži s ostatními, ale také v soutěži sami se sebou. Je důležité si uvědomit, že každý máme svůj vlastní růstový proces a každý den máme možnost začít znovu. Můžeme se rozhodnout pracovat na sobě, přijmout se takoví, jací jsme, a hledat radost a štěstí ve vlastních úspěších bez ohledu na to, jaký je jejich rozsah ve srovnání s ostatními.