Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Velikonoce jsou pro mě svátky, které nemám zrovna v oblibě. Na rozdíl od Vánoc nedostanu žádný dárek ani se nenajím dobrého bramborového salátu či cukroví. Jediné, co obdržím, jsou modřiny od pomlázek, které se vystřídají na mém pozadí. Spíše mne toto období stresuje, než aby mě těšilo. Jediné pozitivum na tom všem lze tak najít v podobě školních prázdnin, které jsou s tímto svátkem spojené.

A proto se ptám, mají se Velikonoce vůbec ještě slavit? Vždyť rozdíly v pojetí této tradice jsou nemalé.
Tak například, kolik chlapců dnes zajde na vrbové proutky? Kolik chlapců umí uplést pomlázku? Ještě že existují supermarkety, kde si tuto nedílnou součást Velikonoc za pár korun mohou pořídit, třeba ještě společně s beránkem a mazancem. Už tímto ztrácejí, podle mne, Velikonoce na svém kouzlu a podstatě.

Dále by mě zajímalo, kolik dívek před Velikonocemi vyfukuje a nádherně zdobí vajíčka? Já osobně jsem to zkoušela jednou v životě a znovu již nemám v plánu tuto akci opakovat. Nejenže jsem se za svůj výtvor značně styděla, jelikož nemám příliš umělecké sklony, ale také úklid po mém "řádění" byl náročný.
A stojí vůbec chlapci v dnešní době o velikonoční kraslice? Vždyť většina z nich vidí ve Velikonocích jen výmluvu k tomu se opít a mít to na co svést. Vždyť každý koledník dá přednost panáku slivovice před pracně vyrobenou kraslicí...

Když to srovnám s vypravováním mého dědečka o Velikonocích za jeho mládí, říkám si, že dnešní takzvané Velikonoce nemají s těmi starými vůbec nic společného. Dříve měl tento svátek své kouzlo a řekla bych, že tenkrát nebyl nikdo, kdo by se na koledu netěšil.
Kdežto dnes mladí koledníci spí do jedné hodiny odpolední, kdy koledování nemá již smysl. Dívky pro změnu vypínají zvonky u dveří a fiktivně jezdí navštěvovat svou babičku na Moravu, kterou ve skutečnosti ani nemají.

Přemýšlím nad tím, čím to je, že tradice, která kdysi byla vcelku povinná, a to nejen pro křesťany, v dnešní době upadá v zapomnění? Je to snad lenost? Nebo nám to připadá staromódní? Kdoví.
Určitým způsobem je to hezký svátek, ale obávám se toho, že ho moje děti budou znát pouze z mého vyprávění a z filmů pro pamětníky. Otázkou zůstává, není to přeci jen škoda?