Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vše začíná zrozením či narozením. A tak i náš vztah k venkovu, aby byl opravdu silný, musí se tímto započít. Tak jako se člověk narodí černochem, bělochem, indiánem či eskymákem, narodí se i venkovanem. Nemůže se jím jen tak stát. Černochem nebo bělochem se člověk nestává, ale rodí. Stejně tak se i rodí venkovanem. Můžeme se narodit ve městě a zamilovat se do venkova. Stát se jeho součástí. Ale nikdy to nebude takové, jako kdybychom se zde narodili a vyrůstali. Na druhou stranu, můžeme se narodit na vesnici, ale nesouhlasit s tamějším stylem života. Přesto všechno v nás něco z venkova nebo vesnice, byť je to jen malá troška, zůstává. Bělocha, ač se názory necítí být bělochem, stejně kdykoli poznáme, třeba už podle pokožky.
Já jsem se na vesnici narodil a žiji zde. Bydlíme v rodinném domku, máme zahrádku, sad a trochu zvířectva. S tímto vším jsem v kontaktu od malinka a těžko si dovedu představit, že bych bez toho mohl žít. Stejně tak by mi chyběla fyzická práce. Ano, prvních pár týdnů by to byl krásný odpočinek... Ale co další týdny? Mimo to je fyzická práce jakousi formou cvičení. Tělo si zvykne na jistou zátěž a je odolnější vůči únavě, nemocím... Díky tomu, že je nutné používání různých druhů nástrojů, se člověk i manuálně vzdělává.
Zajisté má to i svoje nevýhody. Velká časová náročnost. Čas. Tento "čtvrtý rozměr", který málokdo obětuje. Vyčerpanost z náročné práce. Nevýdělečnost. Dnes, kdy se dá vše levně, rychle a kdykoli pořídit.
Ovšem, myslím si, že klady převažují. Vždyť výsledkem všeho toho snažení je chutné ovoce, zelenina, krásné květiny a v neposlední řadě dobrý pocit z vykonané práce.