Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Mohu prohlásit, že optimismus ve mně vyvolávají jen atomové a vodíkové bomby. Jsou to jediné, co napraví tak ničícího a bezohledného živočicha jako jsme my. Jsme ta největší zkáza, co tuhle Zemi potkala. Velké sucho, povodně, doby ledové, ba ani zásah meteoritem nevyvolalo tak masivní vymírání všeho živého jako člověk. Člověk byl stvořen přírodou a teď se stává její zhoubou. Netuší však, že se nachází na stejné větvi, kterou se s takovým úsilím snaží podřezat. Člověk často tvrdí, že on je pánem tvorstva či že je nejdokonalejší živý tvor na této planetě. Proto až vyhyne, vezme sebou do hrobu vše živé, co roste, žije a raduje se ze života, neboť nesnese nikoho, kdo by ho měl nahradit na jeho místo. Ke konci veškerého života v naší sluneční soustavě nebylo ještě nikdy tak blízko jako nyní. Stačí, aby někdo - ať už nedopatřením nebo záměrně - spustil v jedné ze světových velmocí systém na odpalování jaderných raket namířených na druhou světovou velmoc. Následek by byl řetězový. Až tady po nás za miliony let přijde jiná civilizace, snad zjistí, jak jsme vyhynuli a bude se snažit co nejvíce o to, aby je stejný osud taky nepotkal. Co se týče varovných signálu, jsem přesvědčen, že se dají najít na každém kroku, téměř v každé věci a činu.

Doufám, že po přečtení této úvahy mi dáte za pravdu a řeknete si: "Takhle to dál nejde, musíme se vrátit." Ale není na cestu zpátky už moc pozdě? Není moc pozdě na to, abychom napravili chyby, které jsme způsobili?