Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Mnozí si pod citátem Josefa Čapka - "Jsou vítězství, která jsou hanbou" - představí nějaké vítězství, kterého bylo dosaženo nečestně. Výherce třeba zalhal nebo vědomě porušil pravidla. Možná že v průběhu hry nebo soutěže nevydržel a vyzkoušel tu lákavou zkratku k výhře. Nebo, což je ještě horší, se pro podvod rozhodl dříve než vstoupil do hry. Obojí je špatné, což se projeví při odhalení této nečestnosti. Člověk poté jakoby klesne o stupínek níž v očích ostatních. Dostane jakýsi nápis, který si dál nese s sebou: "To je ten, který jednal nečestně. Nevěřte mu!" A je z velké části na něm, jak dlouho bude takto "ocejchován". Pokud se bude kát a nebude tento čin opakovat, časem ostatní zapomenou. Ovšem je rozdíl jestli poskočíte o políčko navíc v "Člověče, nezlob se!" nebo změníte čísla výherního tiketu a vyzvednete si neoprávněně výhru.
Toto vše je však nicotné a malicherné oproti vítězství, kterého je dosaženo smrtí někoho jiného. Jistě, v předchozím případě mohlo být ublíženo po psychické i fyzické stránce, ale ne takovým způsobem, aby to zmařilo lidský život...
Lidstvo provází již odedávna jistý druh vítězství. Vítězství lidí nad lidmi jinými. Ano, správně. V bitvách a válkách, které se jen ve výjimečných případech obejdou beze smrti. Bez porušení pátého přikázání desatera, které jsme obdrželi prostřednictvím Mojžíše od Boha. A určitě jsme jej nedostali bezdůvodně. Nezabiješ...
Zkusme se vžít do šestého června roku devatenáct set čtyřicet čtyři. Spojenci otvírají západní frontu, tolik očekávanou a potřebnou. Tanky vjíždí na francouzské pláže, pěchota postupuje v řadách minovými poli a do toho všeho rachot letadel, pobřežních baterií a jim odpovídajících lodních děl... Opravdu je to velké vítězství nad stoupenci hákového kříže. Největší bitva v dějinách lidstva. Ale také velké krveprolití.
Parašutisté, kteří seskočili místo za nepřátelskou vesnici přímo do ní. Přímo vstříc své smrti. Mnozí nestačili dopadnout na zem...
Vojáci procházející minovým polem, kde je odminován úzký pruh. Zároveň pod nepřetržitou kulometnou palbou...
Utopení tankisté, kteří věřili, že obojživelné tanky je opravdu dopraví na pevninu...
Se ztrátami se musí počítat. Jistě, je to válka, je třeba chránit ideály, pravdu i svou vlast. Ale vojáci nejsou lidé? Nemají rodiny, které je budou postrádat, když se náhodou ocitnou v kolonce "ztráty"?
Válka byla nejspíš jediným východiskem. Snad... Ale co, nermuťme se. Vyhráli přece ti dobří, tak je vše v nejlepším pořádku. Právě toto je ono velké vítězství, které je spojeno se stejně velkou hanbou. Modleme se, abychom takto již nikdy nemuseli vítězit.