Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Řekla bych, že vlak se dá snadno přirovnat k našemu životu.
Mám svůj vlak, asi jako každý člověk. Uháním v něm po nekonečně klikatých kolejích. Cuká to a drncá... Občas si připadám, že sedím v protisměru a dělá se mi špatně.

Každý vyjel ze svého nástupiště, depa, které mu připravili rodiče. Postavili nám základní koleje, kde jsme se začínali učit jezdit. Už ve školce byl každý jiný a jel si svou cestou, kterou i on mohl z malé části ovládat.

Znám lidi, kterým i v 16 letech určují rodiče, kudy jet. Odklízejí jim překážky z tratě. To si myslím, že není správně...
V šestnácti přece již člověk o sobě něco ví... Ví, kudy a kam má teď namířeno...
Ačkoliv - neví - ani já to nevím, kam povedou mé koleje třeba za pět let. Teď ale představu mám. Mám nějakou "kolej", na kterou se chci dostat...

Každý vlak má tolik vagónů, kolik člověk k životu potřebuje. Během života jich přibývá...
Lidi do nich přistupují a vystupují, ale já ne... Já mám povinnost jet až do cílové, konečné stanice.

Někteří lidé nastoupí a jedou s vámi celou vaši trať. Někdo naopak vystoupí hned na další stanici. U některých jste rádi, že odešli, u jiných zase velice smutní, protože po nich ve vlaku zbude prázdnota. Chtěli si udělat malou přestávku, ale váš vlak už nestihli... Je to smutné, ale takový je život.

Během jízdy potkáte ve vlaku hodně lidí. Někteří sedí úplně vzadu v nejposlednějším vagónu a vy nemáte důvod je k sobě přitahovat blíž.
Pak jsou tu lidé, co sedí blíž. Vy cítíte, že tu jsou. Dělá vám jejich společnost dobře. Bavíte se s nimi, slyší váš smích.

A nakonec je tu za život pár jedinců, kterým dovolíte vstoupit k vám do kupé, otevřete jim svoje srdce, dovolíte jim spatřit vaše city i slzy.
Ale i tito lidé mají právo vystoupit, když to budou chtít udělat, tak to prostě udělají...
Jde o jakési splynutí dvou vlaků. Dva vlaky najednou jedou po jedné koleji. A záleží na přítelovi, kam vás usadí ve svém vlaku.

Každý vlak je jiný, jede jinou rychlostí.
Já mám pocit, že mým vlakem je teď Pendolino, které jede nezvratnou rychlostí a já se jen bojím, kdy vykolejí. Kdy se stane nějaké neštěstí. Bude to velká rána a bude trvat dlouho, než se vlak opraví a nasadí zpátky na "staré koleje"...

Každý zajede občas na špatnou kolej, ale důležité je nevykolejit a na další výhybce zahnout popřípadě jinam. Je to vidět třeba u výběru školy, kamarádů. Když se rozhodnete, není cesty zpět. Vlaky většinou necouvají...a když už, stojí to strašně moc sil a námahy...