Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Již asi pět minut ve své pracovně přemýšlím, jak toto téma uchopit. Napadlo mě hned několik myšlenek, se kterými vás chci právě teď seznámit.

Nejprve ale ještě jedna poznámečka - v pracovně mi visí můj fotoobraz, na kterém je zachycen vzlétající čáp, který se právě odpíchl od hnízda, jež se pne vysoko na starém komíně kulturního domu. Je to jen okamžik, a proto jsem ten obraz pojmenovala Okamžik odvahy.

Ono vzlétnout poprvé je jistě umění odvahy a naděje, že se stane to, co je ptákům vlastní - tedy že roztáhnou křídla, párkrát jimi zamávají a vzduch už udělá své; jedná se v podstatě o jakýsi zvířecí instinkt.
Tuto odvahu ptákům fakt závidím. Kolikrát v životě máme možnost udělat něco dobrého nebo prospěšného a neuděláme to jen kvůli tomu, že nenajdeme dostatek odvahy. Myslím, že mezi takové jedince patřím i já, ale já mám alespoň ten obraz, který mě k odvaze skočit do všeho po hlavě a dotáhnout to do konce opravdu motivuje. Takový by měl viset v každé kanceláři či pracovně, nejen v té mé, ale to již trochu odbočuji.

Když už tedy pták vzlétne, je volný, má svůj prostor a má ho možná více než my lidé na zemi. Na naší malé planetce žije aktuálně přes sedm miliard lidí a většina z nich má vlastní dům, několik aut a další majetek, ať už hmotný nebo duševní. Já má však na mysli spoustu zbytečných věcí, které pomalu ničí tento svět.
Být volný pro mě asi znamená žít bez předsudků a osvobozena od zbytečností, které nás kazí, jako je všechna ta elektronika a přístroje, jež nás dusí a drží při zemi, neboť jsme si na ně natolik navykli, že nám z toho docela nenápadně vznikla regulérní závislost.
Oprostit se od všech věcí a jen tak si letět prostorem, to je to, co nám chybí. Všechny myšlenky a starosti hodit za hlavu a jednou denně se jen tak proletět nad krajinou jako pták, to je to, co my lidé neumíme. Jsme zabedněni v klecích, ve svých domech a domovech, ve svých hlavách a tělech, mnohdy nejen hodiny, ale i celé dny sedíme u televizorů nebo počítačů a nevnímáme ten svět venku, tu krásu přírody, když spí zimním spánkem nebo když se probouzí, aby později v létě a na podzim vydala své plody. Blahoslavení jsou ti, kteří vidí, slyší, naslouchají a vnímají, všichni ti, kteří mají tendenci vzlétnout. Ano, vzlétnout, na nic nemyslet a žít, existovat, jen tak bez čehokoliv, co nás drží při zemi...

Odvažte proto svá závaží, vyleťte ze svých klecí a ochutnejte tu krásu. Plnými doušky polykejte čerstvý vzduch, ale pozor ať nespadnete - aby se vám náhodou nepodařilo přiblížit příliš blízko k slunci jako bájnému Ikarovi. Ten toužil po svobodě a letěl, avšak zapomněl, co mu bylo dáno za radu...

A tak vám i já radím: létejte rádi a tak často, jak jen můžete, odhoďte kabáty nudy a práce bez konce, kabáty plné peněz a majetku, protože jen tehdy budete opravdu volní, a to tak jako jsou volní ptáci.
Přeji to každému z nás...