Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V minulosti měli právo se vzdělávat jen kněží a někteří vysoce postavení muži. Aby uměla žena číst a psát, to bylo nemyslitelné, natož pak chudí lidé. Gramotnost byla výsadou bohatých. Toto právo změnila až Marie Terezie, která zavedla povinnou školní docházku. Díky ní se chudé děti mohly naučit číst a psát. Například Božena Němcová byla sice dobrá žačka, ale měla trojku z mravů. Musela totiž pomáhat na statku a nemohla chodit do školy každý den.

Dnes v 21. století žijeme v moderní době, kde už stará česká povolání zanikají. Třeba najít vyučeného ševce je jako najít jehlu v kupce sena. Ve světě moderních technologií se spíše učí teorie, ale nabiflovat se něco, čemu nerozumím a jen to odrmolit, je na nic. Nejdůležitější je umět použít, co jsme se naučili.

Dnes je vzdělání spíše už nutnost. Lidé se snaží být co nejvíce kvalifikovaní, aby si rozšířili své obzory a možnost výběru, co budou dělat. Studovat se dá ledacos, od jazyků, filozofii, práva až po herectví.

Nechat rozhodovat o dalším studiu rodiče je jen ztráta času, pokud to nechceme opravdu sami. K čemu to je? A uskutečńovat rodičům jejich dávné sny hraničí s naivitou. Vybrat si zaměření je jak namíchat správný lektvar - talent, sen, štěstí.

Já sama bych chtěla odmaturovat na této škole a jít dále studovat. Ale hlavně bych si přála se pohybovat někde v oblasti médií - televize, rozhlasu, novinách. Věnovat se herectví už by záleželo jen na náhodě, štěstí a v dnešní době i na známostech. Myslím si, že hlavní předpoklady mám. Články, které napíšu, se přátelům většinou líbí, takže úplně nudné nebudou a pusu mám také velmi prořízlou, což je u téhle práce plus. Většinou mě baví vystupovat před lidmi, ale musím na sobě ještě hodně zapracovat. Správná artikulace, srozumitelnost, výstižnost, ale zase né strohost je potřebná, ne-li nutná.

Ne každému se mohou mé plány zazdávat, ale každý jsme jiný. Jsme ovlivňováni jinou rodinou, chodili jsme na jinou základní školu, ale i přesto, i když jsme byli před 3 měsíci pro sebe cizí lidé, nyní máme společnou tuto školu. Přesto nevěřím, že když sdílíme stejnou třídu, že jsme si natolik podobní talentem, sny a plány, abychom se vydali společnou cestou i po dokončení docházky.

Každý z nás je osobnost a jediný originál na světě, proto by měl naslouchat vlastnímu nitru a hlásku, který nám napovídá kam a kterou cestou se vydat.