Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vzdělávací politika aka SCIO "šoubyznys"

Před nějakým časem - není tomu dávno, snad 2-3 roky - jsem věřil a doufal, že škola je od toho, aby motivovala jedince ke tvořivosti, zodpovědnosti, pokoře a morálce, učila ho silné vůli i pravidlům společnosti a přitom umožňovala expresi sebe sama bez vytyčeného směru, pouze s odkrytým rozcestím. Všechny aspekty hodné uzmout roli člověka na nesmrtelné pouti za poznáním...

Ovšem každý den mého současného života mi připomíná, jak naivním člověkem jsem býval.
Škola již dávno není považována za luxus, je povinná, zprofanovaná médii i kulturou a chodí do ní každý.

Již mnoho let je konstantou společnosti, továrnou, která produkuje jednoho průměrného člověka za druhým jako na běžícím páse, aby se zařadil do stáda - ano, i když se mocnosti a jejich vlády se sociálními kodexy a přesvědčeními ohání demokracií a možností volby tohoto či onoho, ve skutečnosti nám servírují iluze, které se za svobodné smýšlení jen vydávají a působí na naši psychiku tak, aby podněty zprostředkované mozkem penetrovaly tenkou slupku ega a zachvátily tak naši ješitnost místo racionálního uvažování. V této iluzi žijeme a umíráme v domnění, že jsme něco ovládali, na něčem se podíleli a že jsou nám za to na světě vděčni, samotná iluze svobodné volby nám sama o sobě stačí k vyrovnanému hospodaření ve světovém kolotoči anarchie, v němž kreativní a kriticky smýšlející jedinec hraje až druhé housle. Problém však nastává, když chce svá "demokratická" práva využít. V tu chvíli mu pod nohy přistává hromada pichlavého klestí, která většinu svobodných dobrodruhů bloumajících v šedých hordách odradí ještě dříve, než mohou zahájit budování efektivní ofenzívy proti již tak silné přesile. 3x hurá, nenásilné vítězství pro společnost, jež se ocitá polapena v paradoxu vlastních absurdních pravidel tím, že dobrovolně, s úsměvem na tváři, pocitem dobře odvedené práce a s odměnou počítanou v bodech na "egostupnici" či "společenském žebříčku" nevědomky ignoruje, zavrhuje a udupává hodnoty, za které tak dlouho bojovala a za jejichž ušlechtilou podstatu položily život statisíce svobodných lidí.

Škola patří právě mezi ty instituce, které stojí za zrodem cíleného "společenského" vychovávání příslušníka šedého národa. Místo paralelního vyložení světa mu je zde dnes předkládáno a neustále opakováno, jak být správným občanem a jak se co nejužitečněji podílet na rozvoji své vlasti.
Dobrá tedy, při současné diferenciaci lidského společenství je tento přístup zjevně nevyhnutelný a dokážu ho respektovat, poté by se však tato instituce neměla vydávat za všeobecně vzdělávací, nýbrž za ekonomicky posilující, a místo nápisu "poznání je věčné" by měl být nad vysokými dubovými dveřmi zavěšen nápis "vzdělání je užitečné" a vlajka Evropské Unie.

Často jsem konfrontován s protáhlými obličeji a vrásčitými tvářemi, jež považují poznání za podstatu bytí člověka, jeho poslání a životní úděl - a tací se pak táží lidu, majíce obavy o náš současný vývoj: "Proč? Proč dnešní mládež nerespektuje to bohatství, bohatství nehmotného statku, který v mládí levituje na svahu jako příbytek nevolníka a ve stáří se rozkládá na zelené pláni jako honosná a nedobytná citadela s nesmírnou hodnotou? Je to přece výjimečná čest být vržen do světa - byť nahý a zpočátku bezbranný -, ale s vrozenou touhou po poznání, která dřímá v každém z nás. Svobodná vůle, pomíjeje společenské systémy, státy, zákony a pravidla, a vracejíc se ke kořenům lidstva, nám dává možnost změnit tento svět, kterému tolik dlužíme za náš život, tak proč je tato moc tak slepě ignorována či zneužívána?"

Inu, nabízí se odpověď, jež není nijak překvapivá v porovnání se smýšlením lidstva v historii. My lidé máme sice osobnost, duši a myšlení, které nám dovoluje uvažovat nad samotnou podstatou bytí, ale v té hlavní a nejširší podstatě jsme stroje, továrny vesmírem určené k přeměně energie, a tak činíme pod taktovkou našich pudů, které udávají směr a výkon našeho smýšlení, stejně jako otěže pohánějí koně. Pudy nás nutí upřednostňovat principy spojené se samotným přežitím lidské rasy, a proto, když se nám podaří veškeré nezbytnosti pro pohodlí tělesné schránky zajistit, není třeba vydávat se dál, vždyť je to tak namáhavé, proč si radši nesednout na pomyslný kopec toho, co jsme si již vydobyli a jednoduše EXISTOVAT? Je to přece mnohem snazší než se hnát za nějakými nesmysly, které zatěžují mozek a vysávají naši fyzickou energii. Dnes je v Evropě tak snadné bytí, tak proč se hnát za poznáním, když ke spokojenému životu nám stačí střecha nad hlavou, plody současné digitální éry a "žvanec"?

Právě díky tomu, jak náš demokratický systém funguje, jak do sebe všechno zapadá - a mezírky, které vznikají, zaplní korunky z fondu Evropské Unie -, se běžný občan nemusí starat o nic vyjma svého blaha. Daněmi si z domova anonymně zajišťuje bezpečí a postupně u něj ochabuje veškerá motivace. Člověk zapomíná na význam slova "výzva". Touhu po poznání nahrazuje válečné tažení za hmotnými statky a snaha o alespoň částečnou harmonii v rodinném kruhu.
Na co studovat práva, když můžu balit zelí v zahraničí za srovnatelný peníz a o nic se nestarat?
Proč volit cestu trnitou, plnou nástrah a překážek, když můžu vytáhnout z desek SCIO test a udělat dobře svému egu i společnosti?

Materiálně-praktický přístup, který je nám drze podsouván pod nos a kamuflován za pravý opak, je sice logickým odrazem doby, ale balancuje nad propastí historických omylů, do které nás dříve či později někdo popostrčí a ze které nebude snadné se vyškrábat, jelikož díky své dosavadní pohodlnosti zapomínáme jak...