Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Současná moderní doba je podle mého názoru příliš hektická. Všichni za něčím stále jen spěcháme a máme starosti, aby nám náhodou někde něco neuniklo. Občas by se však každý člověk měl alespoň na chvilku zastavit a pokusit se vnímat okolní svět trochu jinýma očima než jen těmi každodenními. Povšimnout si všech krás, které jsou mezi námi. Stejně tak by neměl ignorovat starosti a problémy.

Dostali jsme za úkol zvolit si nějakou z otázek Aškenazyho básně Křik. Vybrala jsem si pár otázek, nad nimiž moje mysl začala hned přemýšlet:

Mám správnou barvu kůže?
Když si uvědomím kolik nenávisti mají lidé třeba vůči Romům, nahlížejí k nim jinak než k ostatním, je mi jasné, že je něco v nepořádku. Proč lidé odsuzují celou skupinu na základě jejich barvy pleti? Zdá se mi to, nebo už mají lidé černobílé vidění?
Je mi z toho docela smutno. Je pravda, že se někteří Romové chovají poněkud agresivně nebo vám bezdůvodně nadávají, přestože jste jim nic neudělali, ale jsou mezi nimi i ti hodní, chovají se slušně a respektují zákony. Ale to se těžko vysvětluje někomu, kdo proti nim chová nenávist. Zajímalo by mě, co si myslí oni o nás. Mají to stejně? Nenávidí nás?

Narodil/a jsem se u dobrých lidí?
Já si myslím, že ano. Nejsme dokonalá rodina jako ve filmu. Rodiče spolu nemám, ale mně to nevadí, vlastně bych si to už ani jinak představit neuměla. Je pravda, že u nás doma chybí mužská ruka, takže to nahrazuji tak nějak já. Když je potřeba spravit plot, nezbývá mi nic jiného než ho opravit... To, že za týden spadl, připomínat nemusím. Jinak jsem moc ráda za svou rodinu, jinou bych nikdy nechtěla. A vůbec, můžeme si vybrat, do jaké rodiny se narodíme, nebo je to osud? To asi nikdo neví. Podle mě je jedno, kde se narodíme, komu nebo jak, vždy vede více cest, kterými se můžeme vydat, záleží na každém z nás, jakou si vybere. Někdy je to sice těžké, ale hlavní je se vydat. Bez překážek by to nebyl život...

Jsem tu dobře?
Na tuto otázku bych ráda odpověděla také otázkou: Kde? Tady? V naší zemi?
Ačkoliv jsme stát, kde nemáme zatím žádná tornáda, tsunami, velká zemětřesení, není tu úplně nejlépe. Lidé z jiných zemí si asi říkají, že se tu máme dobře. Chybí nám vůbec něco? Ano. Mně tu chybí usměvaví lidé. Nepřijde vám hezké, když jdete ven a lidé se usmívají? Nechci, aby se každý člověk smál, ale proč je tu tolik zamračených tváří?
Přijde mi směšné, jak si lidé nechají zkazit den někým jiným, řeší problémy, každou hloupou maličkost. Nebylo by dobré si udělat alespoň někdy den, kdy nebudeme řešit žádné svoje chyby? Asi je to nadlidský úkol...

Ve slušném století?
Tohle století za moc nestojí.
Všichni řeší jen elektronická zařízení, neříkám, že já ne, ale když si chcete s někým normálně povídat, začne mluvit o počítačových hrách a mobilních aplikacích.
Dobré na tomto století je pokročilá technika v léčbě. Díky ní se dají vyléčit různé druhy nemocí, i když ne všechny končí šťastným koncem...