Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Proč tady vlastně jsme? To jediné, co je jisté, co musíme určitě udělat, je zemřít. Tak proč vlastně vznikl život? Jaký má význam? Narodili jsme se jenom pro smrt?
Spousta lidí ani nežije, jen přežívá. Ráno vstanou, jdou do práce a pak jdou spát. A to je celý jejich život. Nic nedokážou, a jednoho krásného dne se prostě jenom tak probudí a zjistí, že jejich život nemá smysl. Za pár let zemřou, a to bude konec. Pár pozůstalých bude držet smutek a potom už nic. Nezbude na ně jediná vzpomínka. Jako by nikdy nebyli. Nikdo si nebude pamatovat, že tu někdy byl někdo takový, že tu žil a chodil po stejné cestě jako dneska já. Proto se musíme snažit zanechat stopu. Být nesmrtelní.

Největší smutek na mě padá z lidí, kteří si neváží života. Neodsuzuji kaskadéry a šílence, kteří skáčou z vesmíru dolů jen s padákem, ti v podstatě taky zanechávají stopu. Vadí mi lidé, co kouří, i když vědí, co to způsobuje. Lidé, kteří berou drogy a do žíly si píchají v malých dávkách ničitele života. Co se pro srandu řežou, aby dokázali, že na to mají. Někomu nejspíš připadají drsní, mně přijdou jenom ubozí a je mi jich líto. Tolik lidí, co by mohli něco dokázat, leží na nemocničním lůžku a doufají, že to pomalé pípání přístrojů ještě neskončí. Tolik skvělých lidí nešťastnou náhodou ochrne, i když si tolik přejí i zaslouží žít. A ti, co ten dar života mají, si ho neváží.

Ale lidé, co zanechali velkou stopu, si to zaslouží a já jim to celým srdcem přeji. Například vědci. Lidé z oboru chemie nebo fyziky posunuli svět dopředu a tolika lidem zachránili život. A dokud se tyto předměty budou učit, budou pořád žít. Stále budeme na papír psát název jednotky síly a práce. Newton a Joule tady budou pořád. A i když spousta lidí neví, že se tyto jednotky jmenují zrovna po nějakých pánech, kdykoli začnou psát tu jednotku, potvrdí se jejich nesmrtelnost.

A druzí se stanou třeba spisovatelem. Shakespeare, který žil už v dobách panenské královny Alžběty, je pořád nepřekonatelný dramatik. Jeho díla se stále hrají, stále se o něm učí a on je tu pořád. Zkrátka - je nesmrtelný. On nás nezná, nikdy by ho nenapadlo, že bude žít někdo jako já, že budu žít v době, jako je tahle. A já kvůli němu dostala nedostatečnou z testu, protože přece musím znát velkého Shakespeara. Každý ho zná, a to už je tak dávno po smrti.

To je myslím smysl života. Zanechat stopu. Abys přechytračil přírodu a nikdy neumřel. Jenže je škoda, že to spousta lidí nepochopila. Žijí si bezmyšlenkovitě dál svůj fádní život. Mají jenom pár známých, partnera a svoji práci. Když zemřou, jejich partner se znovu ožení, v práci je nahradí bývalým kolegou a se vším je konec. Navždy.

A proto se snažím zanechat stopu. Být třeba slavným sportovcem. Generace si mezi sebou budou předávat dál a dál nadšené informace, že kdysi dávno jejich babička dostala osobně podpis od té lyžařky, co vyhrála olympiádu. Nebo se stát třeba spisovatelkou. Děti budou i za dvacet let spojovat mé jméno, fotku a známé dílo a já se na ně budu usmívat z fotografie. Už napořád.