Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• poznámka k tématu: jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2015 znělo Žena v zajetí doby a jednalo se o úvahový text o feminismu

Sto mužů postaví tábor, ale pouze žena umí vytvořit domov.
(Konfucius)

V dnešní demokratické době se stalo standardem požadovat rovné příležitosti pro všechny. Všichni jsme si rovni bez ohledu na věk, pohlaví, vyznání, sexuální orientaci či národnost. Běda, kdyby nám někdo chtěl nějaké to naše právo upřít...

Nemám vůbec v úmyslu zpochybňovat otázku rovnocennosti. Ale dovolte mi zeptat se: "Znamená to, že když jsou si ženy a muži rovni (jsou na stejné úrovni), jsou stejní?"

To, co dnes prosazují různá feministická hnutí, by se - podle mého názoru - dalo shrnout do krátkého vzkazu pro muže: Každá žena má stejné schopnosti jako vy. Seďte si, pánové, u plotny sami!

Znám celou řadu báječných žen a mnoho z nich vysoce intelektuálně převyšuje mužské jedince stejného věku. Nicméně, stále si nemyslím, že by to dívkám, ženám, paním atd. dávalo právo chrlit na muže přehršle nejrůznějších nelichotivých výrazů, z nichž šovinistická hovada je asi ten nejmírnější, pokud se jenom odváží zmínit vaření.

Dobře. Znamená to, že by snad ženy neměly studovat, a když tak raději nějakou "knedlíkárnu", kde se naučí všem domácím pracím? Jedna moje známá je doma s malou dcerou a pesimisticky tento směr propaguje, protože vysoká škola jí při opatrování dítěte vůbec nepomáhá. Já si nemyslím, že by to bylo tak zlé. Vzdělání nemůže uškodit a práce také ne. Na druhou stranu se domnívám, že opravdu něco není v pořádku na budování závratné kariéry, která smete z cesty všechno ostatní. Ale to nejenom u žen...

Co když pravé místo ženy skutečně není na vysokém postu ve firmě, ale doma? Je doopravdy potřeba ženská ruka pro vařečku, žehličku a chování dětí? A aby doma zněl ženský hlas, ve chvíli, kdy se manžel vrátí z práce domů? A tím nemyslím něco ve stylu: "Jestli mě okamžitě nezbavíš toho parchanta, tak ho zavraždím. Mám ho po celém dnu plné zuby."
Vytvořit skutečný domov, do něhož by byla radost se vracet, může vyžadovat daleko více ženské energie než cokoliv jiného.

Dva malé příklady z praxe:

Mám kamaráda, kterému táhne na třicet. Když jsme se nedávno spolu bavili, posteskl si, že už by hrozně rád měl rodinu, aby konečně přestal vydělávat jenom pro sebe. Řekl, že práce by hned dostala větší smysl, kdyby věděl, že z jejích výsledků jsou živi i jeho blízcí.

Není tomu tak dávno, co mi kamarádka pověděla, jak moc by si přála o někoho se starat. Někomu věnovat svou důvěrnou pozornost a čas. Potom s lehkou ironií dodala, že dokud nezíská manžela, bude tuto péči soustřeďovat na šéfa a bratra.

Co z toho vyplývá? Muži v sobě mají zakořeněnou touhu být ochránci a živitelé rodiny. Ženy, naopak, by si rády někoho hýčkaly doma. Znovu domov.

Jestliže žena nechá doma malé děti s chůvou a jde vydělávat šestimístné cifry, může se na ni spousta lidí dívat s obdivem. Jak je samostatná, jak je nezávislá, a kolik věcí v její rodině jí tímto způsobem unikne... Něco je špatně. Něco je pokřivené v srdci, uvažování a nasměrování společnosti.

Je to snad ostuda zůstat doma a starat se? Žena, která je doma s dětmi, se snad nějak "fláká"? Právě naopak. Věnuje celý den svou energii na budování nových lidí, to je přece něco zázračného!

Šťastná je ta žena, jež dokázala vzít vytváření domova za svou metu a cíl. Zvolila si kariéru manželky a post matky. A jednou třeba uvidí, že to vůbec nebylo zbytečné. Nebude si muset ke konci života zoufat, že peníze jsou pouhá marnost a domov nedají...