Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý se jednou narodí. Pozná svět, který na něho čeká. Prvně otevře své oči a nechápe, co se okolo něho děje. Ztichne svůj hlasitý křik až u matky. Když se přivine a pozná tu svoji. Tu, která mu dala nový život. Uslyší tlukot jejího srdce.

Po nějakém čase se objeví první vlásky a první krůčky. Možná, že se to nedá ani takto nazvat, je to kolébání ze strany na stranu. Motivace, která žene malé dítě dopředu. Myslím si, že jsou to nejkrásnější chvíle pro matku. Její krásný úsměv vykouzlí jen pohled na své dítě.
Ve starších letech dítě poznává svůj svět, seznamuje se s dalšími maličkými dětmi. Hraje si s nimi a raduje se ze svého života. Ani si to neuvědomuje a zažívá nejlepší časy. Matka jej vždy vezme do své náruče a přivine jej k sobě. Oba cítí svoje teplo. Pro matku a její dítě, které sice nemá z ničeho rozum, jsou to velmi nádherné prožitky.

Za nějaký čas dítě dospěje do určitého věku, kdy si už nehrává na pískovišti, nestaví hrady a bábovičky z písku, dospívá a mění se jeho život. Život, který dostalo a za který je vděčné matce. Co si myslíte? Myslíte si, že život je taky tak nádherný? Já se domnívám že ano. I když pouto matky a dítěte po několika letech není tak vřelé, jako když si ho matka přivinula poprvé po narození v nemocnici ke svému tělu. Cítila, jak v tom malém človíčkovi bije srdíčko. Srdíčko plné štěstí, upřímné a bez jakékoli nenávisti k ostatním.

Při dospívání se člověk mění, nemění se jen sám, ale poznává okolí, se kterým žije a srůstává s ním. Možná ho to poznamenává na celý život. Pozmění ho to a řídí se tím směrem. Proto je důležité, aby měl správný směr bez jakýchkoliv špatností a zlomyslností. Bez prahnoucí lidské důvěry, zesměšňování a ponižování druhých.

V dospělosti člověk podle svého uvážení pozná, co je správné a co ne. Domnívám se, že každý z nás by se měl zamyslet nad svými činy, skutky a říct si, jestli by se nechtěl změnit. Samozřejmě teď záleží na každém jednotlivě, jestli udělal chybu. Nebo se podle někoho neřídil. Spáchal, či nespáchal špatnou věc, která by ho mohla přijmout k zamyšlení. Nechci někoho odsuzovat, ale každý rozumný člověk by se měl zamyslet nad sebou, jestliže chce žít klidný a šťastný život bez hádek a sebeobviňování.

Člověk je sám originál. Takový, jenž je odlišný od těch ostatních. Prožívá a žije si svůj vlastní život. Jak chce on a jak si ho stanovil. Proto je těžké říkat někomu, co má a nemá dělat. Dělá to pro sebe a ne pro druhé. Co si myslíte? Myslím si, že to záleží na každém z nás, jak se podle toho bude řídit.