Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Život a smrt? Najde se spousta lidí, kteří o tom nechtějí přemýšlet a ani se jim nedivím. Slovo smrt je pro mě velice děsivé, jde vlastně o ztrátu života, který nikdo již nevrátí. Musím si přiznat, že se smrti bojím, protože je to pro mě něco neznámého a zvláštního.

Když tuto úvahu píšu, nutí mě to přemýšlet nad věcmi, jež by mě jen tak nenapadly: Co následuje po smrti? Existuje posmrtný život?
Myslím, že se na tyto otázky nedá jasně odpovědět, ale každý z nás to dřív nebo později zjistí. Já na posmrtný život možná trochu věřím. Věřím v to, že se dostanu někam do jiného světa a setkám se s někým, kdo mě měl rád. Chtěla bych se potkat se svým dědou, jehož si nepamatuji a také s tetou, kterou jsem vlastně ani šanci poznat neměla.

Jen co na tetu pomyslím, vybaví se mi sebevražda. Proč ji lidi páchají? Někteří páchají sebevraždy, protože ztratili chuť žít, smysl života nebo někoho, bez koho žít nemohou.
Moje mamka říká, že její sestra byla velice hodný člověk a já tomu věřím, jenže udělala jednu velkou chybu, která se nedá napravit. Ano, vzala si život. Proč? Kvůli lásce. Nechápu, jak si někdo může takhle ublížit, ale to možná proto, že jsem se neocitla v situaci, v jaké byla teta, a jsem za to ráda.

Většina lidí má ze života radost, protože mají jen jeden a každý má na něj právo. Bohužel ne každý si ho užívá, někdo se utápí v depresích, poškozuje se a podobně.
Během života dělá každý nějaké chyby, které se snaží napravit. Různé problémy mohou člověka dovést až k zabíjení. Zaslouží si vrah trest smrti? Podle mě by mělo platit pravidlo oko za oko, zub za zub. Usvědčený vrah si tedy z mého pohledu takový trest zaslouží.
Do role vraha se může člověk dostat i omylem. Může se jednat o sebeobranu anebo pouze o nešťastnou náhodu. Tito lidé si trest smrti nezaslouží, ale ostatní na to můžou mít jiný názor. Kdybych se připletla k takové nešťastné náhodě, nebyla bych už jako dřív. Nejspíš bych se chodila léčit a brala různé prášky na psychiku, protože bych byla absolutně na dně. Nemohla bych žít s pocitem, že jsem někoho zabila, ať už by to bylo omylem, nebo úmyslně.