Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Život. Prchavý sen, ze kterého se všichni stejně jednou probudíme. Změť nejrůznějších pocitů a emocí, nesplněných i splněných přání... Zdá se, že na něm lpíme, že jej nechceme ztratit. Přesto nám mnohdy proteče mezi prsty, protože jsme moc slabí na to, abychom byli schopni prožít jej naplno.

O životu složili různí skladatelé přes tisíce písní, nespočet básníků čerpá inspiraci do svých úchvatných děl právě ze svých životních zkušeností. Řečníci a filozofové po celém světě se dennodenně zabývají strastmi i radostmi pozemského života... A přesto o něm nevíme skoro nic.

Jednou z často diskutovaných otázek týkajících se života je i to, zda může být i život zdánlivě obyčejných lidí něčím výjimečným.
Je správné, aby intelektuál s doktorským titulem ocenil i práci dělníků, kteří postavili univerzitu, na které vystudoval? Je společensky únosné, aby se kupříkladu ředitel významné firmy zamiloval do "obyčejné uklízečky"? Je vhodné, když začnou děti zbohatlíků kamarádit s dětmi ze sociálně slabších rodin?

Co se týče mého názoru na tuto problematiku, nemyslím si, že je to správné (alespoň podle našich společenských norem), ale přinejmenším je to lidské. Ať si kdo chce co chce říká, všichni lidé mají stejný biologický původ. Všichni jsou si tedy rovni. Nejen rovnoprávní, nýbrž i rovni! Je sice hezké, když mají například ženy stejná práva jako muži, ale dokud si jich muži nezačnou vážit, nemají tato práva pro ně samotné zas tak velkou cenu.
Lidi, proberte se! Nežijeme v Indii za doby, kdy byli lidé příslušníky kast! Naše životy mají stejně velkou cenu! I zdánlivě nepotřebný a všemi opovrhovaný člověk si zaslouží úctu už jen proto, jak statečně se umí rvát se životem, se společenskými normami i lidmi, kteří ho neberou do party.

Z vlastní zkušenosti jsem si tedy jista, že každý lidský život si zaslouží přinejmenším úctu a pochopení. Je to něco vzácného, a tudíž není spravedlivé brát ho lidem předčasně, i kdyby byli sebehorší. I když je člověk "malý", dokáže velkolepé věci. A i kdyby před tím, než dosáhne vrcholu, stokrát spadl, může mu být útěchou slavný Napoleonův citát: "Není důležité, jestli prohrajeme. Mnohem důležitější je, že po každém pádu znovu vstaneme."