Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V životě každého z nás je spousta věcí, které nedávají smysl, mezi nimi je například láska a zlomená srdce.
Spousta lidí tvrdí, že mají zlomené srdce, ale pravda je taková, že kdo má zlomené srdce, ten o tom nemluví, protože je citově a psychicky na dně a nemá na to sílu. Teprve díky síle a pomoci nejbližších se z toho člověk za dlouhý čas dostane, jsou i případy, kdy to přetrvává napořád, to ale jen dokazuje, jak silný ten cit býval, člověk, který nám zlomí srdce (nebo my jemu), často končí jako nepřítel nebo jako člověk, kterého radši nepotkáme, to vše z důvodu, aby nás za srdce znovu nechytl a znovu nám neublížil, jen málo lidí dokáže veřejně mluvit o takových věcech, říkají to jen svým nejbližším, nebo to v sobě dusí, až je to jednou zlomí, ale je i pár jedinců, kteří nikdy nezapomenou na své city, ale přesto udržují kontakt s někým, kdo jim ublížil a to jen proto, že když nemůžou být s ním, chtějí mu být alespoň nablízku.
Někdo tvrdí, že nemůže žít bez toho druhého, ale pravý význam této fráze je jen důkaz toho, že když se dva lidé navzájem milují, tak si nedovedou představit, že by najednou žili bez toho druhého, všichni si na to zvykli a nechce se jim dělat něco jiného, když člověk přijde o jakoukoliv milovanou bytost, je mu do pláče, vše ho dojme, cokoliv, co mu připomene toho blízkého, ho dále zraňuje, nechce žít, nechce nic dělat, protože vše mu připomíná stále jednu věc, že je sám, nemá se o koho opřít a nemá koho milovat natolik, aby mu to vynahradilo tu bolest. Na milovanou bytost, která s námi již není, bychom měli vzpomínat v dobrém, připomínat si jen to hezké, protože s tím špatným si budeme říkat, co by se stalo, kdybychom to udělali jinak, musíme si připomínat společné okamžiky, kdy nám připadalo, že láska existuje, a důsledky toho všeho nám ukáží, jak na to nikdy nezapomenout.
Proto se spousta lidí nemůže srovnat s tím, že o někoho přišla, protože bylo srdce raněno až příliš, a ta osoba se bojí, že když se znovu někomu otevře, tak bude jen zneužita, bude jí ublíženo ještě víc a taková "poslední rána" by mohla i ze skvělého člověka udělat člověka bez srdce, člověka, kterému bylo ublíženo a má poté strach ze všeho - z flirtu, z románku, z lásky, ale na druhou stranu potřebuje mít pocit, že ho někdo má rád a že někomu na něm záleží, člověk nesmí mít nikdy pocit, že je sám, jinak ze sebe ztrácí všechno, o co tak dlouho usiloval, nic ho nebaví, už není takový, jaký býval. V dnešní době je velmi těžké najít osobu, která nás bude mít ráda jen proto, jací jsme, většině lidí zaleží na určitých věcech, na vzhledu, na penězích, na popularitě, ale málokdo vidí to důležité, což je to, jací jsme doopravdy, málokdo nás přesvědčí o tom, že není tolik zapotřebí mít strach z lásky, každý z nás potřebuje někoho, kdo mu bude říkat, že jsme hezcí, hodní, že nás má rád, někoho, kdo nás vyslechne a bude nám oporou v jakékoliv situaci, ale kdo nám bude také říkat o našich chybách. A když se najde někdo takový, tak ho nesmíme pustit, ale držet si ho u sebe, protože ať cokoliv a kdykoliv skončí, tak jen takoví lidé budou s námi. Nesmíme přitom myslet na takové věci, jako že když se něco začne, tak se zničí přátelství, protože tím necháme zmizet něco skutečného, co každý z nás potřebuje.
Na zlomené srdce je jediný lék - milující osoba a lidé, kteří za námi budou stát!