Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý rok, den, hodina, minuta našeho života...uběhnou a už se nikdy nevrátí. Život se mění s každým okamžikem. Co bylo včera, to je dnes již minulostí. Život je změna. A já se měním s ním...

Malá roztomilá holčička se dvěma culíky, co toužila být princeznou v překrásném zámku, je dávno v nenávratnu. Dnes už vím, že život je o něčem jiném a princezny jsou jenom v pohádkách.

Najednou se přede mnou otevírají dveře k mé budoucnosti a já stojím na jejich prahu. Jenže... Až jimi projdu, kterou z cest bych se měla vydat? Je těžké si zvolit jednu jedinou, když vím, že to rozhodnutí nezvratně ovlivní celý můj další život. Ano, pohádkám už jsem odrostla, ale přece jen si ještě stále nepřipadám natolik "dospělá", abych s lehkou hlavou rozhodovala o své budoucnosti. Bohužel, jiná možnost není, musím si vybrat, jakým směrem se chci ubírat...

Přiznám se, že mě to trochu děsí. Před pár lety jsem věřila tomu, že se provdám za prince, jenž mě osvobodí ze spárů zlého draka, protože v knížkách, co mi četla maminka před spaním, to tak přece fungovalo. Dnes se nad tou dětskou naivitou musím už jen pousmát. Změnila jsem se, získala zkušenosti, vyrostla... Ale situace, ve které se ocitám teď, mi tohle připomněla. Je to podobné. Taky si teď můžu myslet, že něco chci, někam směřuji, něčeho bych chtěla v životě dosáhnout. Jenže za pět, deset let? Možná se svým dnešním představám budu zase jenom smát. Tentokrát je to ale složitější, protože si musím zvolit. A je tolik možností... Baví mě tolik věcí... Miluji focení, módu, cizí jazyky... Na druhou stranu mě láká jen tak se sbalit a vyrazit s batohem na zádech pomáhat do zemí třetího světa, protože to má přece větší smysl než nablýskané obálky módních časopisů. Jak si mám zvolit jednu věc, jeden směr? Co když si vyberu a ukáže se to jako špatná volba? Co když mě další roky života změní natolik, že zjistím, že nechci ani fotit kolekce světových návrhářů ani holýma rukama stavět školy pro děti v Africe? Že to byly zase jen dětské sny, stejně jako ti udatní princové na bílých koních a rozkošné princezny se zlatou korunkou? Tolik otázek a nikdo, kdo by mi na ně odpověděl. Je to jen na mně, v mých vlastních rukou. Už prostě nejsem dítě, i když se tak občas ještě cítím. Jednou jsem hvězda s vlastním názorem, za nímž si stojím stůj co stůj, jednou maminčina holčička, která se utíká schoulit do jejího klína, když jí svět uštědří ránu. Jenže tohle za mě maminka nevyřeší, je to můj život, moje rozhodnutí, jen já s ním můžu nakládat. Jsem prostě dost stará na to, abych se uměla svobodně rozhodovat. Alespoň by to tak mělo být. Ale ty obavy, ty obavy... Trpí jimi i ostatní? Nebo jsem jediná ztracená mladá holka, jíž děsí ta velká změna, která ji čeká? Vždyť moji vrstevníci působí tak bezstarostně, jako by se jich to netýkalo, jako by nesvírali v rukou klíč ke své budoucnosti, který musí použít už za pár pomíjivých okamžiků. Ale to asi ani já...

Navenek jsem nejspíš stejně bezstarostná a v pohodě jako všichni okolo. Přiznat, že mnou smýká strach z toho, co bude dál, by přece byla slabost. A já nejsem slaboch, ne!? Takže každý den nasazuji masku, za kterou všechny své starosti ukryji. Škoda jen, že se nemůžu někde ukrýt i já. Schovat se stejně jako tehdy, když jsem v nadýchaných šatičkách seděla ve skříni a čekala, až si pro mě přijede rytíř v zářivé zbroji. Ale tohle není pohádkový příběh. Tohle je opravdový život. A život je změna. A já se prostě musím rozhodnout, jaká ta změna bude pro mě. Mít tak ještě o něco víc času! Ale čas nekompromisně běží dál...

Rok, den, hodina, minuta...uběhnou a už se nikdy nevrátí. A mně nezbývá, než se těm změnám postavit čelem.
Tak přeji sobě i všem ve stejné situaci hodně štěstí. Protože ano, je to na nás, ale štěstí...štěstí se ještě rozhodně bude hodit!

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/uvahy/zmena-je-zivot.html