Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Život autora:
Michna pocházel z vladycké rodiny, jeho otec byl správcem místního hradu, vedoucí hradních trubačů a městský varhaník. Vzdělání nabyl v jezuitské koleji v Jindřichově Hradci a k řádu si i poté udržel vřelý vztah, ostatně všechny jeho tištěné sbírky pocházejí právě z jezuitské Akademické tiskárny v Praze. Byl varhaníkem a učitelem hudby a zpěvu v místě svého rodiště. Později se stal majitelem šenku a žil životem zámožného měšťana.

Díla:
Adam Michna patřil k nejvýznamnějším českým barokním básníkům a nadaným hudebním skladatelům. Je autorem tří sbírek písní na vlastní české básnické texty. Sbírky Česká mariánská muzika (1647) a Svatoroční muzika (1661) připomínají kancionály jsou uspořádány chronicky podle církevního roku. Nejvíce písní se týká období Vánoc, Velikonoc, svátosti oltářní, smrti a zejména uctívání Panny Marie - odtud název Mariánská muzika. Nejjednodušší kompozici má Svatonoční muzika. Obsahuje především písně o svatých a písně pro jednotlivé církevní slavnosti a svátky. Jedná se o typický katolický barokní kancionál, který sahá od Adventu až ke konci církevního roku.
Loutna česká (1653) není kancionál, svým rázem ani stylem nezapadá do kostelního prostředí. Má složitější stavbu a je umělecky na vyšší úrovni. Obsahuje jen 13 písní. V české barokní literatuře patří mezi smělé a jedinečné výtvory, jež jsou opravdovým průlomem do tradičních témat. Loutna česká je soubor mysticko-erotických básní, týkajících se jednoho tématu - námluvy a sňatek Krista. Michna věnuje Loutnu sňatku Panny Marie s bohem Otcem a sňatku lidské duše s Kristem. Tělesná krása a duchovní ctnost Panny Marie je oslavována v třetí písni (citace str. 132). Počínaje pátou písní se snoubenci duchovního sňatku stávají Kristus a lidská duše a Panna Marie vystupuje jen v úloze námluvčí, která vychvaluje přednosti svého syna (citace str. 135).

Jazyk autora:
Svou básnickou podstatou je Michna lyrik. Jeho lyriky nezná klid, je dynamická, všechno je v pohybu. Vyrůstá z citových protikladů - vyjadřuje opojení, jásot, zarmoucení, strach, nadšení, bolest, touhu... To se odráží ve výběru slov a básnických prostředků. Najdeme zde anafory, epifory (opakování výrazů na konci po sobě jdoucích veršů), apostrofy. Užívá slova z hovorového jazyka, mnohdy až vulgární. Metafory, přirovnání a epiteta (básnické přívlastky) přejímá z náboženské a mystické symboliky. Pro Michnův jazyk je charakteristická také nadsázka, kontrasty, častý je i familiární tón. Básník vnímá okolní svět všemi smysly. Proto v jeho písních vystupuje příroda v barevné květinové kráse, ve vůních a zpěvu ptactva, zaznívají i hudební nástroje, orchestry a chóry. Smyslové okouzlení a opojení zaznívá v proslulé vánoční ukolébavce Chtíc, aby spal - ve které je Ježíšek zahrnut květinami a hudebními metaforami. Tato píseň je z České mariánské muziky. (citace str. 45) Michna objevil pro českou poezii májovou krajinu. Příroda tvoří v jeho poezii marné pozadí, které je umělecky často tak propracované, že na sebe strhává větší pozornost než ústřední náboženské téma. Zvláště silně se uplatňuje krajinná idyla v poezii velikonoční a májové a v některých mariánských písních. Michna silně idealizuje až přeslazuje (hlavně období Vánoc).

Odkaz budoucím generacím:
Michnova poezie navazuje na domácí tradici, ale překonává ji. Hledá vlastní tvůrčí cesty, chce upozornit na rozdílnost a novost svého umění sbírkami vlastních výtvorů, které vydával pod svým jménem. Michna jako umělecká osobnost měl uměleckou ctižádostivost a sebevědomí. V jeho době se mu mohl v básnickém umění rovnat pouze jeden - Jan Amos Komenský. Michnovy básně se obracejí k budoucnosti, některé jeho verše a metafory jsou semínkem moderního básnického umění 19. století. Např. pro poezii Karla Hynka Máchy, Karla Jaromíra Erbena, Josefa Václava Sládka nebo dokonce Vladimíra Holana.
Také Michnovy duchovní skladby jsou na repertoáru koncertů klasické hudby dodnes.