Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

Balada je literární útvar, který čerpá z ústní lidové slovesnosti. Je to lyrickoepická báseň s pochmurným dějem a zpravidla tragickým koncem.

Dělí se na baladu lidovou a sociální.
Lidová balada čerpá z ústní lidové slovesnosti a vychází ze života lidí. Vše je řízeno osudem, kdy za provinění vždy následuje trest. Vystupují zde nadpřirozené bytosti.
V sociálních baladách hrají hlavní úlohu sociální rozdíly mezi lidmi a peníze. Představiteli lidové balady jsou František Čelakovský a Karel Jaromír Erben. Čelakovský píše dílo Ohlasy písní českých. Pojednává o rozdílnosti mentality Čechů. Obsahem jsou popěvky a satirické básně, které jsou namířeny proti vrchnosti a sociální nerovnosti. Dílo také obsahuje baladu Toman a lesní panna. Toman je mladík, který miluje jedno děvče. Jednoho večera se rozhodl za ní jet. Jeho sestra ho ještě varovala, aby nejezdil doubravou, protože by se mu mohlo něco stát. Toman tedy vyrazil a doubravě se vyhnul. Když dojel k domu své milé, uviděl, že má jiného. Plný zloby a beznaděje odjel k domovu, ale tentokrát přímo přes doubravu. Tam potkal lesní pannu (vílu), která se k němu přidala, začala ho utěšovat a postupně svádět. Toman se jí poddal a jel s ní do lesa. Tam také nakonec spadl z koně a zemřel sám uprostřed hlubokých lesů. Balada obsahuje všechny poznávací znaky.
Sociální balady ve svých dílech zpracovávají Jan Neruda, Petr Bezruč a Jiří Wolker. Neruda píše balady Dědova mísa - ta pojednává o sociálních problémech v rodině, kdy syn svému starému otci vydlabe dřevěné korýtko, aby nerozbíjel nářadí a poté je zaskočen, že jeho malý synek dlabe korýtko i jemu. Balada Před fortnou milosrdných pojednává o dědečkovi, pro kterého už není v rodině místo a děti na něj nemají čas. Petr Bezruč píše balady Maryčka Magdonová a Kantor Halfar. Wolkerova sbírka Těžká hodina obsahuje sociální balady O očích topičových, O nenarozeném dítěti, O snu a jednu baladu o lásce a nevěře - O námořníkovi.

Hlavním představitelem lidové balady v naší literatuře je Karel Jaromír Erben. Narodil se v Podkrkonoší. Studoval gymnázium v Hradci Králové a poté filozofii a práva v Praze. Celý život se potýkal s existenčními problémy. Byl současníkem i odpůrcem Máchy.

Erbenovým nejčtenějším dílem je sbírka balad Kytice, která byla i zfilmována. Základem vzniku tohoto díla byly lidové názory na život, kterým dal Erben formu balad. Hlavním motivem je vina a trest. Řeší zde především mezilidské vztahy, a to především mezi matkou a dítětem, který považuje za nejdůležitější. Podle Erbena je vše řízeno osudem a jakékoliv narušení daného řádu se trestá. To znamená, že za každou vinu následuje trest. Často bývá trest neúměrný prohřešku. Tuto pohanskou složku doplňuje Erben křesťanským myšlením, že když se člověk intenzivně a pravidelně modlí k bohu, bude mu odpuštěno.
Sbírka obsahuje třináct balad, mezi které patří Kytice - je to úvodní balada, ve které Erben vysvětluje, proč dává sbírce právě takový název. Kytice symbolicky označuje svazek národních lidových slovesných projevů, které pro nás zanechala "zemřelá matka" = česká národnost a jazyk.
Další známou baladou je Polednice. Ta řeší prohřešení matky k malému nevrlému dítěti. Jejím trestem je smrt jejího potomka a zanechání na světě bez dítěte.
U balady Vodník hovoříme o násobené vině, kdy dcera neuposlechla svou matku a navíc odešla od dítěte.
V baladě Zlatý kolovrat je použito pohádkové téma a řeší se zde vztah matky s nevlastní dcerou. Matka chce zajistit štěstí vlastní dceři, a proto zabíjí nevlastní.
Sbírka končí baladou Věštkyně, kde Erben použil námět pověsti o Libuši. Věštkyně vidí a doufá v lepší budoucnost českého jazyka a národnosti.

Děj balady Poklad je založen na staré legendě, že se na Velký pátek otevírají jeskyně s poklady. Vypravuje se zde, jak matka spěchala na Velký pátek do kostela. V ruce nesla dítě. Přišla k místu, kde do cesty zasahovala skála a uviděla v ní otvor, ve kterém bylo vidět něco lesklého. Šla za tím leskem a uviděla hromadu pokladů. Posadila dítě na zem, nabrala hromadu cenností a utíkala domů. Vrátila se, ale z touhy po bohatství nabrala znova a ještě jednou. Když se vrátila potřetí, byla skála už zavřená. Matka naříká pro dítě, které zůstalo v podzemí. Teď si uvědomila, jakou udělala chybu. Nejdražší poklad ztratila a doma se jí zatím lesklé poklady proměnily ve hlínu a kamení. Celý rok čekala zkroušená matka, v kostele se modlila a teprve na Velký pátek se s dítětem shledala. Hrálo si ve skalní sluji.

Z balad čerpají další autoři i nadále. Jsou také předlohou pro různá filmová zpracování.